Rozprávky pre Emu

Nemůžu se tady ubránit pocitu, že to celé působí jako "křeč". Skvělý námět, obstojný scénář zasazený do předvánočního času do krásné Prahy, v hlavních rolích s Vetchým a Geislerovou, které mám vážně ráda, ale u mě to prostě nějak nefunguje, oba hrají tak nějak divně, přehrávají, nevěřím jim to od začátku až do konce, scéna, kdy Petr Marii žádá v recepci o to, aby si ho "naoko" vzala, je děsně zahraná oběma a marně se snažím přijít na to, proč to tak je a ani v dalších fázích filmu to s nimi není lepší, vůbec není ve filmu poznat, že by se do sebe zamilovali a konec "Miluju tě" a "Taky tě miluju" taky vyznívá divně, všechno je tam takový neosobní, představitelka Emy je občas docela sympatická, ale taky to pro mě není šťastná volba. Takže jediné, co mi tam v tom filmu přišlo přirozené, byla malá rolička Jiřího Dvořáka a vcelku i tatínek Oldřicha Vlacha a Marek Taclík, ale ti tam měli opravdu hodně málo prostoru a jediné místo, kde mi chování Vetchého a Geislerové nepřišlo afektované a nepravdivé, bylo na té chatě u tatínka na horách a to je hodně málo. Zkrátka komentář uživatele Castora mi mluví z duše, naprosto se ztotožňuji!!!! (28.10.2017)

Zvláštní příběh ... po všech stránkách. Vcelku uspokojivě funguje po stránce ryze emocionální, leč poněkud neuspokojivě klopýtá po stránce ryze praktické: 1) Smrt je z mého pohledu odmávnuta dosti neomaleně. Vyprávění především zcela ignoruje poslední věci člověka, ke kterým neodmyslitelně patří i pohřeb, takže se elegantně, leč zároveň trochu alibisticky vyhýbá zcela zásadní otázce, zda či v jaké míře by mělo být osiřelé osmileté dítě do takových neveselých, leč VELICE osobních záležitostí zapojeno ... a to i z ohledem na možné budoucí výčitky směřované k těm, kdož jeho definitivnímu rozloučení s matkou zabránili; 2) Malé morče zvané Eda se s neokázalou profesionalitou zhostilo poněkud rozporuplné úlohy, jejíž podstatě dost dobře nerozumím - pro obveselení publika je příliš morbidní a jako vyobrazení vztahu holčičky ke zvířátku je v odvysílané podobě nepoužitelná ... funguje spíš jako nadbytečná a víceméně nefunkční vsuvka. Zdá se, že Eda nepotřebuje jíst ani pít - a čistě mezi námi ... jako dítě jsem postupně vlastnila několik morčat a neumím si představit, že bych NEPOZNALA, kdyby mi kterékoli z nich někdo vyměnil; 3) Ema se projevuje jako maličko přemoudřelá holčička, která - ač evidentně pochází ze zcela běžných majetkových poměrů, patrně nevlastní žádný mobilní telefon a zcela ignoruje internet a vůbec jakékoli počítačové aplikace neodmyslitelně spjaté s druhou dekádou jedenadvacátého století; 4) Přebývání za zdmi hotelu je přece jenom maličko sterilní ... jen tak pro pořádek by mě kupříkladu zajímalo, kam si otec a dcera dávali prát oblečení; ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- 5) Závěr není až tak úplně happy, jak by se vám mohlo na první pohled zdát. Od určení otcovství ke svěření dítěte do péče vede v našich poměrech předlouhá a obtížně schůdná byrokratická cesta ... pravda - existuje i cosi jako předběžné opatření; 6) Život je jen náhoda ... jen tak na okraj - co by bylo s Emou, kdyby se prokázalo, že NENÍ vlastním dítětem v zámoří nalezeného otce ? (29.11.2017)

+2* ze zvědavosti jsem si pustil tento rodinný film, který by měl ve vánočním čase přinést kus lidského tepla na Vaše obrazovky. Bohužel na můj vkus dost tlačí na pilu sentimentality a příběh mi nepřijde moc uvěřitelný - teda pokud ho nemám brát jako další pohádku. A i když ústřední dvojice Vetchý & Geislerová patří mezi zkušené herce, tak mě tentokrát moc nepřesvědčili, stejně jako malá Ema. A proto dostane tento oddechový film, kde už od začátku víte jak skončí, jen silnější 2 vánoční hvězdy a nebude mě trápit, když už ho neuvidím. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

Obsadit do hlavních rolí téhle vánoční romantiky dva naše nejméně romanticky zdatné herce nepovažuju za zrovna šťastné rozhodnutí. Přitom se zde najdou postavy, kterým se casting trefil na jedničku. Příjemná Anna Polívková nebo naopak pekelně zlá Vilma Cibulková. Aňa se hodí spíše pro nějakou tu mršku a Vetchý ten má přeci svého Jirku Luňáka. Tvůrci se nechali tentokráte nechali inspirovat v zámoří, takže Pohádky pro Emu na mě působí poměrně nečesky. Úplně na škodu to ale není. Když nejsou nápady, je lepší to udělat aspoň kvalitně podle někoho jiného. 65% (12.06.2019)