Rozprávky pre Emu

Proč měl někdo potřebu natočit Zelenou kartu po česku? Proč se Miller a baba sociálka potkali v parku? (když by bylo normální se potkat v kanceláři) Proč nevěděl jméno svého dítěte a že to je dcera, když před tím vyplnil tolik papírů? Proč by měl on motivaci tohle udělat? Proč by měla ona motivaci tohle udělat? Opravdu věří osmileté dítě na Ježíška? Proč by si měl pamatovat, co měla ona před rokem a půl na sobě? Kdyby aspoň Marie na konci spadla ze střechy, mohlo to mít trochu hepyénd. Měla jí hrát Jana Bernášková, a dalo by se na to aspoň koukat (ale to by zas nikdo neuvěřil, že taková ženská nemůže najít pořádnýho chlapa, zatímco u Aňi to není těžký). Pěkná kamera Prahy i Londýna a cameo Čtvrtni. Citové vydírání nevadí, ale hloupé oslí můstky z nevěrohodnosti. Ocenit dokážu jenom výstavbu toho paradoxu "bojuju se zbraněmi, které tolikrát obrátili proti mně" (kdo s čím zachází...). (05.03.2017)

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři). (19.12.2016)

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Naprostý vrchol české filmové tvorby. Kouzelný příběh jedné trojice, který dokáže vykouzlit úsměv na rtech nebo naopak snadno dojmout k slzám. Lecco sice šustí papírem, některé dialogy vypadají napůl strojeně scénáristicky, napůl improvizovaně, samotná dějová kostra s několika komickými rozhodnutími působí poměrně zvláště, ale co naplat když je to tak skvěle natočené a zkrátka to od začátku až do konce šlape jako švýcarské hodinky a nenudí ani minutu. Ten moment, kdy Ondřej Vetchý poprvé uvidí Emu je nezapomenutelný! A spolu s Aňou Geislerovou nejlepší herecký pár, co jsem za dlouhou dobu viděl...10/10!...[29.11.2016_Cinema City_Plzeň Plaza] (29.11.2016)

Jednoduše dojemný feel-good snímek. Rudolf Havlík dokázal natočit srdceryvný vánoční příběh, který táhnou po celou skoro dvouhodinovou stopáž neuvěřitelné výkony hlavních protagonistů. Ondřej Vetchý je právem jedním z nejlepších tuzemských herců a tady svým výkonem introvertního racionálního člověka, kterému se otočí celý svět na ruby, nepřestává uhranovat a jeho dialogy s malou holčičkou či za pochodu vymyšlené pohádky protínající realitu s fantaskností patří k těm nejdojemnějším momentům celého filmu. Stejně tak jako vždy roztomilá a nesvá Aňa Geislerová ztvárnila svou postavu nesmělé recepční na výbornou, ale nejvíc mě z celého osazenstva překvapivě zaujala teprve devítiletá Ema Švábenská, která svým výkonem dostává film na úroveň vánočních trvalek, které si s radostí pustíte každý rok znovu. Vše je v tomto filmu vykresleno v tom správném poměru, dojemnost nepůsobí nuceně, vtipy fungují a chování postav dává smysl. Nic zde na mě nepůsobilo vynuceným dojmem až možná na příliš negativisticky vykreslenou sociální pracovnici v podání Vilmy Cibulkové, která i když dělá, co může, tak její postava je zde neprávem jakýmsi záporákem celého snímku. Střih, kamera i hudební doprovod jsou na české poměry nadprůmerné a komu se líbila vizuální stránka filmu Zejtra napořád, tak zde bude taktéž velmi spokojen. Nečekal jsem takto příjemný český film a upřímně ani nevím, po jak dlouhé době se konečně v našich končinách zrodila tak hřejivá vánoční komedie. Zřejmě tu máme unikát. 8/10 (05.11.2016)