Svatá Klára

Velmi silně stylizované. První co mne napadlo při sledování by se dalo zformulovat asi takto: "Tvůrci tohoto filmu museli být silně frustrováni." Klára je velmi rozporuplný film, na jednu stranu bizarní, na druhou plný klišé. Na jednu stranu rebelantský a na druhou velmi konvenčně vyznívající atd. Jediné co dle mého není, tak není filmem pro děti, jak tu někdo píše. (31.05.2010)

Svatá Klára je především takový manýristický koktejl z jedné izraelské školy. Rusové byli ve své době (kdy byli noví příchozí do Izraele) opředeni jistou mystikou a spolužačka Klára je ve třídě velkou neznámou. Díky svým schopnostem a divným příbuzným si získá lásku i obdiv spolužáků. Film trochu připomíná novou vlnu v šedesátých letech. Ovšem izraelský přístup k látce je natolik originální a ujetý, že lze snímek zařadit mezi to nejleší, co vůbec v Izraeli vzniklo. Tento film, Život podle Agfy, Walk on water a Jana a její přátelé jsou základní pilíře izraelské kinematografie.100% (28.02.2012)

Překvapující adaptace Kohoutovy satiry Nápady svaté Kláry, uvedená v karlovarské soutěži, odkud si režisérské duo Ori Sivan – Ari Folman, dnes proslulý tvůrce experimentující s animátorskými postupy, odneslo Zvláštní cenu poroty. Oproti dřívějšímu exilovému zpracování Vojtěcha Jasného, zachovávajícímu alegorický tón a české reálie, se debutující dvojice pustila do nesvázané, až extravagantně stylizované verze, jež rozehrává původní fantaskní, věšteckou zápletku po svém. Nadpřirozená schopnost spolužačky Kláry tu je bizarně okolím probírána v souvislostech s ruským (krymským) původem její rodiny, záhadnou (snad tarkovského) Zónou, a dívka od své obdobně zkušené matky získává radu, ať počká, než při prvním zamilování magická předvídavost pomine. Svěží a svérázný tón, nesoucí se v atmosféře rockové muziky 90. let, protíná vyprávění vděčně zabarveným filtrem zaměřujícím se výrazně na teenagerovský svět, mladistvé vzpoury (proti škole, proti systému, za revolucí), rozpaky a emoce a první doteky lásky. (12.01.2014)

Veľmi nerád hodnotím odpadom, ale čo je veľa to je veľa, všetko má svoje hranice. Neviem čo sa pánu Kohoutovi honilo hlavou keď písal predlohu, ale určite to nebolo nič dobré. Alebo možno, že mu krivdím, možno len to prevedenie do filmovej podoby bolo katastrofálne, ťažko povedať. No v každom prípade si knihu neprečítam, po tejto filmovej sračke som stratil aj najmenší záujem. Všetko tu bolo nesympatické a iritujúce, od filmových postáv, výpravy, réžie, hercov až po všeobecne údesnú atmosféru. Jediné čo by mohlo aspoň ako-tak zaujať bola bizarná predstava toho prostredia, v ktorom sa postavy pohybovali, no bez pridanej hodnoty to aj tak nemalo žiaden význam, boli to len obrázky kulís, nič viac. A príbeh samotný? K tomu sa už radšej nebudem vyjadrovať. Nepamätám si iný film, kde by sa mi od nudy a celkového znechutenia chcelo grcať, veď už len ten základný motív námetu bol tak banálny a šedivý až hrôza. Aby som to zhrnul - film je len sled nič nehovoriacich príšerne nudných obrázkov kulís a nesympatických postáv s ich nezáživným jednaním, banálnou pointou a trápnym romantickým pokusom na záver. (03.07.2017)

To je druhý čistokrevný kousek z Izraele, který bych asi úplně každému nedoporučovala. Je zvláštní, trochu na mě působil jako bizarní experiment, vůbec bych ho na Izrael netipla, neptejte se proč, prostě je to tak. Je tam spoustu úsměvných momentů, které se střídají s těmi slabšími a smutnějšími. Tikel byl sympaťák kluk a Klára takové nevinné dítko, které umí dělat divy. Mám trochu ambivalentní pocity, protože chválu za pokus natočit něco jinak než jsme zvyklí, by si zasloužil, ale přece jen mě to trochu minulo, takže za mě je to ušmudlaná čtyřka. (05.08.2014)