Paní Bovaryová

Mistrovské zpracování Flaubertova podivuhodného díla. O tom jak se mladá romantická dívka zákonitě zklamala v manželství. O smrtící provincielnosti. O nudě, prázdnotě, malosti a nízkosti, jež však nemají žádného viníka. O tom, že cesta za "láskou" ve skutečnosti žádnou cestou není. O těžce zkoušeném idealismu. A hlavně o tom, že "špatná" žena těžko může hledat "dobrého" milence. To vše by byl Flaubert. Jenomže film je dílem mistra nouvelle vague Clauda Chabrola, jenž ho zpracoval svým stylem, přičemž původní dílo přenesl na plátno neskutečně působivě. Naprosto dokonalá Isabelle Huppert je pak jen třešničkou na tomto nesmírně trpkém dortu. (16.01.2006)

Ti, kteří mají rádi věrné adaptace, budou tímto filmem potěšeni. Skutečně zde nechybí žádné podstatné scény, byť pochopitelně byly vypuštěny třeba mnohé Flaubertovy krásné metaforické a sarkastické úvahy - přestože i filmovým příběhem provází nezúčastněný vypravěč (dost lhostejným hlasem) - , a chybí i řada detailů (vynechána byla pro příklad úplně kouzelná postava tchána paní Bovayrové, žoviálního starého alkoholika - dozvíme se zde o něm pouze tolik, že zemřel). Příjemné je, že se film věnuje také vedlejší (ale v podstatě třetí hlavní) postavě románu, panu Homaisovi: což je můj nejoblíbenější a velmi prokreslný charakter maloměstského, sebestředného "učence" antiklerikála. Nicméně věrnost tohoto filmového přepisu slavnému textu je zřejmě i jeho kamenem úrazu. Nenajdeme zde žádné nové překvapivé nápady a aktuální souvislosti, žádné obsahové ani formální hříčky. Vše je velmi uměřené, precizní (zejména herecké výkony a výprava) a konvenční. Já osobně preferuji nevěrné, ale originální adaptace typu nedávného Winterbottomova Tristrama Shandyho - nicméně to je jen věc názoru a vkusu. (05.05.2007)

Ruku na srdce: väčšina knižiek tzv. "povinného čítania" s našou dušičkou príliš nezamávala. Možno preto, že sme ich ani nikdy neotvorili: v každej triede sa našlo zopár snaživcov, ktorých čitateľské denníky opisovala celá trieda, vrátane gramatických chýb. Aj ja som sa k Flaubertovi dostal až v dospelosti. A špeciálne k Madame Bovary až potom, čo som sa v autorových denníkoch dočítal, že keď sa počas písania tohto opusu rozhodol hlavnú hrdinku "otráviť", ešte v tú noc sám pocítil príznaky ťažkej nevoľnosti. Privolaný ošetrujúci lekár konštatoval zjavné symptómy otravy! Tomu sa hovorí autosugescia!!! Zvláštny, chvíľami až akýsi chorobný opar sa vznáša aj nad románom ako takým. A hoci sa Chabrol snažil popasovať s predlohou naozaj poctivo, flaubertovské kúzlo je preč, príbeh si neobratne musí pomáhať rozprávačovými barličkami a nebyť Isabelle Huppert, odtrpel by som si to asi tak, ako to opisovanie čitateľských denníkov v detstve, týždeň pred klasifikačnou poradou. (16.05.2007)

Pozerať na tú znudenú kravu kaledónsku bolo hotové utrpenie, chudák Flaubert, asi to nemal so ženami ľahké. Navyše Huppert vie takéto kravky zahrať veľmi presvedčivo. No na druhú stranu treba uznať, že priam brilantne dokázal vystihnúť jeden ženský charakter. Ale ani na pána Bovaryho sa nepozeralo ľahko. Ťažko povedať, či ju tak miloval, alebo bol len taký ťuťulo nasprostatý. Tá druhá možnosť je naozaj smutná. Nadpriemer. 75/100 (28.06.2020)

Výprava, zpracování a vynikající Huppertová, která si tu nesnesitelnou kravku Madame Bovary dává ve velkém stylu, by samo o sobě stačilo na pět hvězd. Filmařina vskutnu výborná! Ovšem nemohu si pomoci, ale něco (patrně postavy) je na tomto snímku (předloze) strašlivě odpudivého. Záletnickou Emču bych snad ještě pochopil a vlastně jsem se jí ani nedivil. Vymyslet takle ubohou karikaturu muže? To jste si pane Flaubert opravdu mohl odpustit. Pan doktor Bovary je opravdu ostudou mužství a zasloužil by si vytesat piedestal s názvem "slabošství". Hnus! :) (07.09.2014)