Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (viac)Epizódy(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (244)
Nápad seriálu Bohéma je vysloveně skvělý. Také je vidět, že nad obsazením někdo přemýšlel, protože třeba Javorský v roli Buriana je tak dobře zahraný, že se u mě řadí mezi jedny z nejlepších seriálových rolí současnosti. Seriálu ale ubírá způsob, jak je natočen. Přišel jsem si totiž během sledování jak v nějaké levné telenovele. Každou chvílí ve všelijakých scénách hrála vysloveně podbízivá rádoby dobová hudba, která vytvářela obrovský pocit levnosti a nekvality, což mě hrozně mrzelo. Mrzelo proto, že pár scén bylo naopak naprosto excelentních. Například scény s Burianem a nebo s Annou Letenskou, kde mě vysloveně mrazilo. Jenže co na plat, když zbytek seriálu je opravdu jak levná telenovela z barrandovských ateliérů třicátých let dvacátého století. Proč proboha… ()
Tohle byl vynikající nápad a námět. Panu Sedláčkovi se povedlo rozvířit společenské vody dneška freskou z dob společností minulých. I já jsem googlil a hledal jména dávno zaprášená nebo dokonce neznámá. ALE to pojetí... V první řadě míchání skutečných a fiktivních postav! Nedobrá věc. A pak systém tolika figur a mechanických prostřihů z jedné na druhou... Něco ve stylu: dlouho tu nebyl Marvan, teď dáme Lily. Jo a Štěpánek a Havel - tak je dáme do jedný scény. Zvláště poslední díl to korunoval, když aspoň trochu chtěl postihnout osud skoro všech :-(. To chtělo spíš systém jedna figura = jeden díl. Ale lépe několik dílů vzhledem k rozsahu pojmuté doby. Celkově jde tedy spíš o zklamání, protože námětový a herecký potenciál nebyl využit... ()
Serial, ktery me svym nametem zaujal a na ktery jsem se tesil. Bohuzel, ne vsemu deni se da z historickeho hlediska verit. Nejvetsi slabiny vsak vidim v jiste nezazivnosti a utahanemu deji, kteremu nepomahaji ani kostrbate dialogy... Spousta hereckych vykonu je pro me zklamanim a tak Javorsky v roli Buriana je ozdobou cele teto historicke serie. Celkove jsem zklamany, nevyuzity potencial. ()
Vůbec mi nevadila tzv. umělecká licence. Páč zrovna v tomhle příběhu by každý z účastněných tu svou storku podal jinak. A protože jsem si nad formou dílka a většinou dobře hrajících herců a herkyň slastně funěl, nemůžu jinak než že mé oko popatařilo jeden z deseti nej počinů české seriálové TV tvorby třicet let zpět. ()
Hlavní problém tkví ve scénáři. Je nudný a dialogy šustí papírem. Herci tak hrají suše a celé vzezření je tak nějak chladné a bez emocí a to včetně scén, které mají být vypjaté (oznamování zaměstnancům AB Barrandov, že židi tam nemají místo) . Hercům vůbec nevěřím, co říkají. Pokud je zlatým hřebem prvního dílu imitace Vlasty Buriana (nutno říci, že dobrá), pak je to málo. U režiséra Sedláčka se ukázalo již v Českém století, že mnoho herců je režisérova smrt. A to se ještě režisér jal ukočírovat neherce (což se věru nepodařilo). Prostě mi přijde, že se tam jen čte text a nehraje. Zůstaly jen mluvící hlavy. Zkrátka atmosféra první republiky bez atmosféry. Zvláštní (ne)koncepce a vyloženě otravná hudba - skoro jak legendární midi formát. Možná se to někam rozvine, co do příběhu, ale pochybuji, že se změní i atmosféra. ()
Galéria (189)
Zaujímavosti (41)
- Králová (Judit Bárdos) dostala darem vůz Tatra 75. Jednalo se o osobní automobil vyráběný českou automobilkou Tatra v Kopřivnici od roku 1934. Během pěti let bylo vyrobeno 4 501 kusů. Výroba byla ukončena v roce 1942. (sator)
- V Barrandovském kině jsou vidět autentické záběry veřejné popravy bývalého státního tajemníka Úřadu říšského protektora Karla Hermanna Franka. Jeho ostatky spočinuly v neoznačeném hrobě na Ďáblickém hřbitově. (sator)
- Název epizody odkazuje na legendární: „Eppur si muove,“ do češtiny obvykle překládáno jako: „A přece se točí.“ Jedná se o frázi, kterou podle legendy řekl Galileo Galilei poté, co byl nucen se veřejně zříci Koperníkova učení o pohybu Země před inkvizičním soudem. (sator)
Reklama