Hvězda

Takový slakokyselý film. A mám tím na mysli herečky a herce, kteří se v tomto filmu objevili. Povětšinou se jednalo o hvězdy československého předválečného filmu, na jejichž slávu padal prach. Je zřejmé, že většina z nich věřila, že budou slavní a ve filmu obsazovaní navždy a po roce 1945 o ně najednou nebyl zájem a museli se živit jak se dalo a jak režim dovolil. Důkazem je třeba hlavní mužská hvězda bývalých časů v tomto filmu - Gustav Nezval, o němž jedna z dam prohlásí, vždyť je to právník, tak se uživí. A druhá odpoví, jo dneska nemáš nic jistýho, chudák je dělník. Jiřina Štěpničková zde vlastně hraje samu sebe. Hvězdu doby minulé, která dnes o práci nezakopne a musí vzít zavděk každou blbou reklamou. A když se dostane ve filmu aspoň malý štěk, její herectví je zpochybňováno. Jak jí asi muselo být, když to točila? A stejně tak ostatní herečky, ty mají štěk i v tomto filmu, a jistě záviděli Štěpničkové tu její pochybnou hlavní roli. Gaierová, Vášová, Glázrová v důchodovém věku - přesně v té situaci Slávky Hradilové. To samé hvězda z největších - Nataša Gollová. Nejvíc však musela pidirolička potěšit Zitu Kabátovou. Vždyť se ve filmu objevila poprvé po čtvrtstoletí a znovuodstartovala tak její hereckou kariéru. Její druhá herecká kariéra už však nebude o ambiciózních mladých kráskách, teď to budou štěky pošťaček, ženských na pavlači a babek, které se konce filmu dočkají málokdy. (13.10.2008)

Nostalgie po zenitu někdejších kvězdných kariér slavné předúnorové generace velkých českých hereček a herců a pocity, které zažívají ve věku i milosrdném, i krutém: krutém léty. která nelze smazat, milosrdném zdravím, jež přetrvává a šancí, kterou stále nabízí. Mnohé z toho, co o padesátých letech víme dnes, si tehdy nikdo nedokázal představit; cenzura, služka režimu režimu-firmy na falšování historické paměti, tehdy opět brala křídla i odvahu těm, kteří se snažili být právi tak závažnému tématu. Jiřina Štěpničková v nesnadné úloze stárnoucí někdejší filmové hvězdy, obklopena svými vrstevnicemi Zitou Kabátovou, Natašou Gollovou, Nelly Gaierovou, Marií Vášovou, k nepoznání změněnou Marií Glázrovou, Gustavem Nezvalem, Marií Vášovou už tím, na jaké úrovni odehrává nezaslouženě příkrý odsudek nejen o svém herectví, ale o celé velké generační skupině českých dramatických umělců, dokazuje, o jak velké a výrazné osobnosti se vlastně jednalo; prakticky všechny se dokázaly vcítit a vplynout do civilního herectví té doby . Mozaika velkých sebereflexních rolí jedné generace je přitom vyvažována neméně zdařilou skupinou skeptické generace sebevědomých šedesátých let. Květa Fialová, Jiří Adamíra a naprosto atypický a přitom brilantní Josef Abrhám jen dotvářejí tu vlastně jakobyvrcholnou a přitom krizovou dobu režimu, který měl za to, že se z chtěně revoluční skutečnosti stal všeobecně respektovaným všedním československým dnem. I v takové době a i s tak ošidnými pocity se dalo - dnes se mladší z nás tomu zdráhají uvěřit - žít. Plnohodnotně a vlastně i šťastně žít. Některé scény (letkisová, dialogy vnučky a babičky) jsou v tomto ohledu až dokonalé. Film ve svém celku výstižně líčí všední den komunistického Československa v jeho odstínově až překvapivě bohaté šedi. Šedi, která pro dobovou současnost byla barevnou. I když ne tolik, jak by si byla přála. A méně, než tehdy bylo možné byť i tušit. (12.10.2008)

Stárnoucí umělec. Příběh jak ze života současného filmového trendu. Bohužel i dnes ve filmu a televizi, přehlížejí zkušený fond starších umělců. Myslím, že je to na škodu, že nedostávají větší prostor. Určitě by se našla řada kvalitních starších hereckých postaviček, které by film i seriál okořenily svojí přítomností. (06.01.2008)

Těžko říct, s jakými pocity přijala Jiřina Štěpničková hlavní roli stárnoucí herečky, o kterou není zájem, když sama prošla drastickou zkušeností několika let vězení v 50. letech. Z hlediska dokumentaristiky je Hvězda záslužným počinem, když se podařilo do něj dostat většinu prvorepublikových hvězd (chybí jenom Hana Vítová a logicky Adina Mandlová). Film má dvě úžasné scény. Kratičký moment, kdy Marie Glázrová přičichne k sušenkám, jestli jí hostitelka nepředložila nějakej prošlej shit, výborně dokresluje sociální postavení dávné hvězdy, která lže sobě i ostatním, jak je na tom dobře. Druhá skvělá scéna je s Josefem Abrhámem. Rozhovor herečky a mladého režiséra není rovnoprávným dialogem, ale překvapivě obráceně než jak by to mělo být vykresluje situaci dvou lidí, z nichž jeden dává (nabízí) a druhý bere (prosí). Hvězda je prostě dobrý film. A Jiřina Štěpničková měla na svůj věk krásný nohy. Taky je furt ukazovala:-) (15.11.2008)

Oficiální text distributora moc nechápu, zřejmě je psán podle hesla "Připrav se na nejhorší, budeš příjemně překvapen." Hlavní hrdinka je v letech, není ani tak zahořklá jako spíš osamělá. Dělá si iluze, doufá v novou roli, hraje si na dámu, občas si na ní někdo vzpomene a dostane nějaký štěk. Film nepostrádá vtipné momenty, ale zároveň odhaluje jak se děvčata baví těsně před šedesátkou. Herečka působí vcelku přirozeně a vyznívá optimisticky, navzdory odrazujícímu komentáři oficiálního distrubutora. Scénář: Jiří Hanibal, Bohumila Peychalová, pomocný režisér Ota Koval (18.06.2014)