Ready Player One: Hra sa začína

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

Mně ten film proměnil v malý nadšený dítě, děkuji pane Spielbergu vůbec jsem netušil že tyhle pocity ještě můžu mít, to nadšení z každýho záberu, netrpělivé těšení se na další záběr. Ready Player ve mně vyvolal absolutní filmovou euforii, jakou už ani nepamatuji. Přitom to v poslední době vypadalo, že si se Stevenem vůbec nerozumíme, naštěstí čte moje komentáře a vzal si mé výtky k srdci a vznikla tahle jedinečná filmová nádhera. Hravý, zábavný, originální, dělaný s absolutní láskou k filmům, ke snům, k tomu když jsme byli děti a měli svoje světy a těch filmových odkázů, už se novináři nemusí Stevena ptát, který filmy má rád, kteří režiséři ho baví, mimochodem já nevěřím ani tomu, že záporák jménem Nolan je náhodný jméno a koukněte se na Spielberga jak vypadal za mlada a koukněte se na hlavního hrdinu tohoto filmu, ale možná se mně to jen zdá, nevím. Co vím však jistě, že tenhle film mně dal to nejvíc co od filmů můžu dostat, velikou radost. (28.03.2018)

Je skoro nemožný na jedno zhlídnutí zaregistrovat všechny odkazy, sama jsem málem jeden přehlídla, takže vypisovat sáhodlouze, co všechno a kdo všechno ve filmu je, to je úkol do kterýho se nikomu nechce. Jenže já mám všechny své (dva) fanoušky ráda a tak se s tím poperu a vypíšu to - "Jsou tam všichni a ve všem". Tak to by bylo, nezapomněla jsem na nikoho a na nic a dokonce mi to nezabralo ani moc místa, jaká jsem? Kurevsky genitální, naprosto suterénní a celkově vzato exkrementně nadprůjemná bytost. Ale nebudu se tu chválit, tohle všechno dávno víte a spíš si trochu zašpekuluju - Fuckt se divím, že holka, která má mateřský znamínko přes půl ksichtu, nevyužije příležitost a v herním světe si ho z tlamy neodstranní. Já se dělat do virtuánální reality tak si rozhodně přidám tak 15cm, zvětším nulky na pevný čtyřky a celkově z té vyblité, zdrchané rákosky, která na mě každej den čumí ze zrcadla v marné snaze být sexy, udělám pořádnou micinu, že by každej avatar honil kládu či leštil škebli sotva by mě viděl. Hrdinové v tomto filmu jsou se sebou buď spokojení nebo nemaj fantazii páč dva rákosníci jsou ve hře dva rákosníci, znamínková má znamínko, hlavní hero, co vypadá jako žalostnej ubožák, vypadá ve hře jako...chvilka napětí...žalostnej ubožák a tak jedinej, kdo se odvázal je ta negryně, co ze sebe udělala brutus osvalenýho emzáka. Ta měla aspoň styl. Ale na druhou stranu znamínková byla alespoň fajn, soukmenovci ušli a ten hlavní panic nebyl až tak velkej kokot. Za to hlavní, ehm, záporák to byl extrémní kus čůráka ze kterýho mít respekt prostě nešlo. To ten smrťák se zablokovaným krkem byl lepší pašík. Zápletka filmu je neskutečně originální, parta nul zachrání svět, ale to mi bylo u prdele, kvůli zápletce jsem si to nepouštěla. Já chtěla explozi barviček, tunu odkazů na vše a všechno a alespoň výplachovou zábavu šedý kůry mozkový, A to jsem, v rámci možností, dostala, takže pochvalně zvedám palec a jdu s Batmanem lézt na Mount Everest, na jehož vrcholu zprzním Kočičí ženu. (07.09.2018)

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)

Z proklamovaných Spielbergových rodinných filmů mám od doby Válečného hnoje trochu hnusí kůži, ale Ready Player One všechny obavy zahnal jak nečekaný rozbřesk nad propařenou nocí. Počítačové hry a odkazy na filmové legendy přelomu 80. a 90. let - to je ta pravá nostalgie pro naši (moji) generaci. Ready Player One není vyloženě geniální, ani převratný, ale je to zkrátka po všech čertech dobrý film. 8/10 (06.05.2018)