Klub příšer

Britský snímek „Klub příšer“ je takovým smutným a špatným ohlédnutím za tvorbou studií Hammer a Amicus, ukázka toho, kde v té době studia byla. Tedy v podstatě po smrti. Tenhle film je jen posledním hřebíčkem do rakve a i herci, kteří se zde objevili, si zasloužili něco trochu lepšího. Ale nedá se svítit. Film „Klu příšer“ je jen špatným povídkovým filmem s třemi nevýraznými povídkami. (11.10.2019)

Opat ten nestastny napad spajat komediu s hororom, tentokrat to napadlo rezisera Roy Ward Bakera {este nic schopne som od neho nevidel}. Upirska tematika je az samoucelna, bat sa nie je coho, obcasne komedialne vsuvky skor snimku skodia nez pomahaju a Vincent Price {Dum Voskovych Figurin 1953} nic dohromady nepredviedol. 30 % (31.03.2015)

Jeden z poslednich zachvevu slavne ery Hammeru / Amicusu uz je bohuzel prilis ovlivnen nastupujicimi 80. lety a srazi to tak jeho kvalitu. Predevsim hudebni sceny z klubu jsou (az na striptyz) naprosto otresne a vubec nesedi k povidkam, ktere film vlastne tvori. I ty jsou bohuzel nevyvazene, prostredni silne parodicka sice pobavi, ale mezi uvodni a posledni se svym vyznenim vubec nehodi. Nejvyse bych tedy hodnotil zaverecnou povidku, ktera ma hlavne v prvni casti hodne dobrou, Lovecravtovskou atmosferu. Setkani legend jako Price, Pleasence a John Carradine pod taktovkou Roye Ward Bakera jiste potesi, ale neohromi. Lepsi prumer. (02.10.2005)

Tři hororové povídky propojené barovým rozhovorem Vincenta Price s Johnem Carradinem a několika koncertními výstupy. Povídky jsou to docela průměrné, koncertní výstupy zbytečné a mizerné (jen kousek se stryptýzem je fajn, ten je k vidění tady - https://www.youtube.com/watch?v=u_cFInAvWqw), a Vincent s Johnem mají takové charisma, že by se na ně dalo v pohodě dívat i kdyby se bavili o značkách pracího prášku. Za zmínku ovšem stojí masky dalších "monster" které se kolem nich pohybují v baru - ty jsou tak tragicky amatérské, že je snad při produkci šli těsně před natáčením koupit do nejbližšího obchodu s "ptákovinami". 5/10 (13.03.2020)

Velice roztančený povídkový film, který rozhodně není „nepříliš výraznou poctou horrorům společnosti Hammer“, jak píše betelgeuse. Pokud pocta, tak pouze Amicusu, (Milton Subotsky, který stál při zrodu tohoto studia, po jeho skončení založil vlastní produkci Sword and Sorcery Productions a ta tento film společně s Chips Productions vydala). Roztančený proto, že v klubu, ve kterém probíhá děj mezi jednotlivými příběhy povídek, zní dobová pop-rocková hudba a návštěvníci, monstra různých ras, paří jak se sluší a patří. Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá, v jednu chvíli mne potěší báječná atmosféra dotvářená kvalitní a dobře sednoucí hudbou (například v druhém příběhu tvoří hudební doprovod cimbálová muzika, jasně odkazující do původní země upírů), abych se o pár vteřin později rozčílil nad nepovedeným humorem nebo odfláknutým koncem příběhu. (08.05.2009)