Trinástka

......Není to zas tak zcela bezduchý, špatně pojatý, bez skrytých odkazů během děje, naopak, vše tam je, ale velká škoda, že je to podáno nezvyklým střihem a stále stejnou kamerou a celou dobu se to plíží v jedné rovině. Nic proti tomu, ale po skončení produkce opravdu ty oči bolí. Kontroverznost, kterou zde Hardwicke tímto chtěla podkreslit, se minula účinkem. Podtext fimu a jeho přínos zřejmě má větší význam, než nám na první chvíli připadá. Americká konzumní společnost je zde v plném rozsahu zobrazena v celé její nahotě, lacinosti a pokleslosti ducha. Zároveň důkaz toho, že "dobré vychování" má hlavní kořeny v dobře fungující, milující a nepokrytecké rodině. Velice by mě také zajímalo, jak by si s tímto námětem poradil třeba Aronofsky. Podle skvělého Requiem myslím určitě mistrovsky...... (21.08.2004)

Tracy (Evan Rachel Wood) prožívá bouřlivé dospívání, kdy chce přestat být malou holčičkou, a chce být mladou slečnou. K tomu je potřeba změnit kamarádky, zalíbit se nejhezčí holce na škole (co na tom, že je to pěkná potvora, která ji naučí krást, lhát, brát drogy - hlavně je In). Toto těžko nese jak její matka (Holly Hunterová) tak i celé její okolí... Ten kdo čekal obyčejnou teenagerovskou komedii plnou fekálního humoru bude asi zklamán. Sice je o teenagerech, ale vůbec není komediální ale naopak velice drsný. Jojo, když mladé holce rupne v bedně ... (03.07.2004)

Hodně kontroverzní film jedné třináctileté holky, kterou originálně hraje čerstvě osumnáctiletá, aby nevznikly problémy, a její mámy, která se z toho všeho dokáže složit a jako herečka získat nominaci na herecký výkon. Nemůžu si pomoci, ale zdá se mi, že tento film je těžce o ničem. I když také jsem měl čest poznat podobné holky jako jsou v tomto filmu, ale nedokážu si to vysvětlit. Puberta možná dokáže cokoliv, ale být takový? Ať si laskavě uvědomí, že mají život před sebou a že to co je trápí je ještě nic oproti tomu, co je trápit bude. Nemůžu si pomoci, ale celkově mě film neskutečně rozčiloval. Od začátku do konce. A jak to tak vypadá, taky to tak bylo myšleno jen neskutečně zle a nudně. (12.01.2008)

„Milý deníčku, promiň že jsem tě poslední dva roky zanedbávala, zažívala jsem dost těžký období. Říká se tomu myslím puberta nebo tak nějak. Začlo to, když jsem na škole potkala Evie, ona měla vždycky ty nejlepší hadry a všichni kluci se za ní otáčeli. To já jsem nosila debilní ponožky se zvířátky a různé ujeté blbosti, které bych si na sebe už nikdy nevzala. Mámě jsem to tehda řekla natvrdo, že jako chci nové oblečení a tak… no, nakonec jsme splašili nějaké hadry ze sekáče za pár šupů. Evie mě konečně začala brát na vědomí a brzy se z nás staly nejlepší kámošky. To jsem ještě netušila jako je to stupidní kráva, ale nebudu předbíhat. Víš, Milý deníčku, chovala jsem se hloupě, ale pokud bych měla vinit jednoho člověka, bude to právě Evie. To ona mě přivedla k čórkaření, k tvrdému chlastu, k sexu se staršími kluky (bylo mi třináct, chápeš?) a hlavně k tomu hnusnému sajrajtu, myslím ty čuděsný sračky, ze kterých máš halušky jak blázen, ale nebudu zacházet do detailů, chci na to zapomenout. To víš, že když jsem se vygebená, jakože totálně na mol dopotácela domu, mamča chytla nerva, ale já radši dycky vysmahla to pokoje, abych třeba neschytala výprask od toho jejího přítele (to je taky takový chuj…). A takhle do šlo nějakou dobu: chlastačky, krádeže, kluci; často jsem byla úplně na kaši, ale líbilo se mi to, nepřemýšlela jsem nad následky, nevadilo mi, jak jsem prudila bráchu a matku a vůbec. A víš co? Nevadí mi to dodnes! Všechno, co jsem napsala, jsou kecy, kecy, kecy!!! To jsem tě vypekla, co? :)))))) P.S.: Tento příspěvek jsem psala pod vlivem LSD a vodky s bourbonem P.P.S.: Mám prý napsat, že kamera byla mrška neposedná a barevné filtry střídala jako Casanova milenky, že mladé děvočky se snažily seč jim síly stačily, že mnohé scény mohly být otevřenější, že v tom je hodně pravdy, ale že skejťáci byli stejně po všech stránkách vyzrálejší. Kdo to po mě chce? To bys rád věděl, co?“ 60% Zajímavé komentáře: maxi6, castor, Alexis (06.06.2007)

Nevím co jsem od toho očekával. Po půl hodině jsem si uvědomil, že to co je ve filmu vidám v jednom kuse. Stačí se kolem sebe rozhlédnout. Poprvé jsem měl chuť odejít přímo ze sálu, ale instinkt mi říkal "Počkej ještě chvíli, Catherine Hardwickeová není tak blbá aby natočila film o ničem." Smůla instinkt se zmýlil a já nad ním vyhrál. Ale přesto jsem prohrál. Obětoval jsem 100 minut svýho života tím, že jsem se díval na blbost a mohl si užít při jiném filmu. (Byl jsem na Febiofestu). Naštestí mi to vynahradil snímek Samuraj, na který jsem šel poté. (24.01.2004)