Dellamorte Dellamore

Ufffff, tak tohle je fakt úlet. Skvělá kamera, úchvatné in/exteriéry (hřbitov je snově pohádkovej), perlivé dialogy ("Nedělejte to, vždyť mě jenom jí. Může si mě jíst jak se mu jen bude chtít!", "Mě nebudeš nic říkat, já jsem starosta! - prásk - "Ex" atd.), skvělý Rupert Everet a jeho pomocník a k tomu všemu trochu dost ujetý příběh u něhož stále při každé nové scéně přemýšlíte - to je jako fakt, nebo se mu to zdá???? Ač je tu zombíků možná víc než v kdejakém zombie masakru a Everet je tady eliminuje hlava nehlava vším, co je po ruce (pistole, kovový kříž, lopata, krumpáč), horor to není, na komedii je to zase místy až moc ujeté a občas přemýšlivé (intelektuální), takže mi z toho vychází hodně, hodně, hodně drsná černá dramatická komedie. (19.01.2009)

Černočerná hřbitovní romance s příjemně nevlezlým humorem. Film se honosí kouzelnou atmosférou a hlavní dvojkou - cynickým hrobařem a jeho věrným zaostalým pomocníkem. Nechybí ani spousta nemrtvých, ale rozhodně nečekejte typický zombie horor. Film od poloviny nabírá spád a ke konci se stává mnohem těžším, než bych čekal. Nic podobného jsem neviděl. (16.04.2006)

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. (01.02.2009)

Francesco je šéf. Má pod sebou stovky lidí. Francesco je správce krchova v jakési italské Díře. Někteří obyvatelé hřbitova trošku zlobí, takže je třeba je umravnit dum dum kulí, někdy postačí pohlazení rýčem. Takže tu máme další zombie taškařici? Kdepak, takhle jednoduchý to rozhodně není. Hlavní hrdina kromě úklidu tělesných schránek stihne prodělat osudovou lásku s velkým L (mimochodem Anna Falchi je neuvěřitelná samice!)a trousí existencionální moudra, aniž by u toho vypadal jako by utekl z Fontány. Já chci taky bydlet na hřbitově a balit vdovy na sbírku kostí. Paráda. (09.09.2010)

Dokonalosť. Film, v ktorom vedľa seba v symbióze nažíva láska a smrť, humor a tragický pocit života, svetlo a temnota, vysoký, štíhly a "urodzený" hrobár a jeho malý, tučný a dementný pomocník. Cintorín je tu ponímaný ako javisko sveta, ono univerzálne teatrum mundi a Soaviho vizuálna a filozofická pocta slávnemu Bocklinovmu Ostrovu smrti je len jednou z mnohých chutných ingrediencií, ktoré z tohto filmu robia klenot. Možno sa čudujete, prečo do hodnotenia "zombíckeho" filmu cpem filozoficko-estetické bláboly, ale presne o tom je tento film. Všetko je to o rovnováhe, ako v prvej vete Smaragdovej dosky Herma Trismegista: To, čo je hore, je to isté, ako to, čo je dole, aby bola naplnená jednota všetkých vecí... (14.08.2006)