Priličnyje ljudi

Když se ozval domovní zvonek u dveří učitele fyziky a jeho rodiny, nikdo z nich by si netipnul, že za nimi stojí jeho nevlastní bratr. Ani že s nimi hodlá bydlet, protože od společného otce má lejstro na polovinu nemovitosti. A už vůbec ne, že jde o kriminálníka, který polovinu života strávil v trestaneckých lágrech! Hned se také zařídil na jejich úkor, byt je teď plný jeho přítelíčků a s lehkými holkami v jejich vlastní ložnici dohání, co během posledního trestu zmeškal. Komu by se tohle líbilo? Přesto učitelská rodina stále ustupuje a je pro ně opravdu velkou nepříjemností, že první hádka se strýčkem Igorem skončila poté, co spadl a uhodil se, smrtelným úrazem.
Už dřív jim bylo řečeno, když sháněli radu, jak se zbavit nechtěného spolubydlícího, že v případě jakékoliv Igorovy nehody budou oni prvními podezřelými, a tak se bojí, že nešťastnou náhodu jim nikdo neuvěří. Takže přeci jen zvolili řešení zbavit se ho beze stop. Už když ho začali zakopávat na zahrádce, objevil se první zádrhel – nechtěný svědek, sousedovic kluk. A tak k vraždě přidali únos, když vzali mrtvolu i kluka a všichni vyrazili tam, kde bude méně zvědavých očí – na venkov. Že k těm dvěma těžkým zločinům fyzikář přidal později i násilí vůči veřejnému činiteli, když vzal po hlavě policajta, krádež auta na benzince a další delikty, to už byly jen důsledky onoho dne, kdy se poprvé ozval domovní zvonek. (chamonix)