Recenzie (1)
Na albu Půlnoční myš zaujímají výsadní postavení písně, jež jsou kongeniálním zhudebněním Nápravníkových "směrových" a "pohybových" básní. Klip pravděpodobně existuje jen ke dvěma, já viděl jen Z kouta do kouta, budu tedy hodnotit jen ten. Nápravníkův text je interpretačně velmi nejednoznačný, což je fajn, páč si tam můžem každej představit, co chcem; já v něm vidím úzké propojení zvláště s básní/textem Leze. Motivy nejistoty, nervozity (asi tak typické pro tu šílenou dobu) jsou pravděpodobně nejvýraznější. Hudba je naprosto jedinečná, nenapodobitelná: nalezneme typický plastikovský sound založený na výrazných basech, netradiční nástrojové aranžmá, od violy po Janíčkovy syntezátory, jež po zvukové stránce nejvíce oproti jiným obdobím charakterizují Plastiky 80. let (samozřejmě že ještě větší rozdíl je v kompozičních postupech a vůbec formátech skladeb a textech). Jenom ze zpracování videa jsem trošku rozpačitý. Kterak sekaným střihem přemísťuje onen zmatený mužík věci z kouta do kouta, je naprosto dokonalým zpracováním myšlenky písně. Zato chvíle, kdy Mejla honí koule po kulečníkovém stole jsou možná vtipným pojetím textu, ale trošku tomu celému ubírají na naléhavosti. Proto tomu prostě nemůžu dátoněch 5*... I když sakra je to bigbít a troška té prdýlky a odlehčení asi musím být, co? Ale budu pedant. ()