Klec bláznů

Na tento film ma namotala scenáristická účasť Vebera. Jeho filmy doslova žerem a sú výbornou oddychovkou po blbom dni. Klec bláznů je vlastne transvesti show, kde sa kopa homošov prezentuje svojím umením. Ale vôbec to neuráža človeka a dokonca s nimi sympatizuje. Show alebo lepšie povedané kabaret prevádzkuje pán Bardi, ktorý zhodou okolností raz v živote podľahol žene a má s ňou syna. Vychová ho spolu so svojím priateľom Albym. Práve tu sa začínajú ich starosti a humorné situácie. Synáčik sa totiž chce ženiť a jeho vyvolená má za fotra silného moralistu a navyše člena politickej scény. Samozrejme takéhoto zaťa by asi ťažko prijal. Preto vznikajú humorné situácie, kde sa homosexuáli snažia prejavovať ako hetero. Je pozoruhodné, že v 70. rokoch vznikol takýto film. V niektorých krajinách asi všade okrem Francúzska by to možné nebolo. Túto odvahu treba oceniť, ale žiaľ film ma až tak nedokázal rozosmiať ako zvyšné filmy s podtlačou Vebera. O hudbu sa postaral Ennio Morricone, takže tu si človek užije dosýta kvalitného zážitku z tohto elementu. (17.03.2015)

+3* U tohoto filmu se nejde vyhnout srovnávání - přece jen Ptačí klec z americké produkce jsem viděl dřív a tak mi francouzská Klec bláznů přišla od doby vzniku už taková vyčpělá, ale má zase v sobě kouzlo originality a průkopnictví. Příběhově jsou oba filmy totožné, jen chvilkami vyznívají scénky a vtípky trochu jinak. V konečném resumé mi americká verze přišla vypiplanější, konzistentní a vyzrálejší a bavila mně víc. Bůhví jak by to dopadlo, kdybych filmy viděl v jiném pořadí. Klec bláznů má u mě dobré 3 hvězdy [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.03.2015)

Klec bláznů těží ze silného hereckého obsazení a pochopitelně z velice slavné divadelní předlohy, nicméně mám pocit, že je to film, který přece jen trošku zastaral a jeho slabinou je určité parazitování na tématu homosexuality a transvestie, kdy herci přehrávají, pitvoří se a žvatlají přesně podle těch nejpitomějších společenských předsudků. Na divadle se to snese, ale filmové plátno vyžaduje trošku uměřenější herectví. Moje hodnocení je pochopitelně ovlivněné znalostí divadelní předlohy, viděl jsem tuto hru v Karlíně a líbila se mi víc na jevišti. Celkový dojem: 65 %. (12.02.2008)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)

Klec bláznů pravděpodobně nebude patřit mezi filmy, které bych musela vidět vícekrát, ale finální dojem je dobrý a nasmála jsem se. Je pravdou, že zobrazení homosexuální dvojice, kterou skvěle zahráli pánové Tognazzi a Serrault, je na můj vkus až moc teatrální (myslím hlavně roli Renata). Ale na druhé straně tleskám faktu, že byl tenhle film natočený už v roce 1978. "To tvoje kafe je odporný. Všichni Francouzi dělají místo kafe břečku". "Už mi nadávali do negrů, posmívali se mi, že jsem buzna, ale nikdy, že jsem Francouz". (13.12.2013)