Koncert ze Senátu

Hudební večer z Rytířského sálu Valdštejnského paláce v Praze. Ve skladbách W. A. Mozarta a A. Dvořáka účinkuje Pražský komorní orchestr bez dirigenta. Koncertní mistr O. Kukal. Pořadem provází T. Šimerda. Hudební večer z Valdštejnského paláce, který byl zbudován v roce 1630, čtyři roky před násilnou smrtí svého majitele, nabízí v barokním prostředí Rytířského sálu operní hudbu Wolfganga Amadea Mozarta a Českou svitu Antonína Dvořáka. Předehra k Figarově svatbě byla napsána k proslulé zpěvohře podle stejnojmenné předlohy Pierra-Augustina Carona de Beaumarchaise a při své světové premiéře v roce 1786 vzbudila nevoli aristokratického obecenstva, neboť zpochybňovala jeho staletá privilegia, např. ius primae noctis. Zato Praha přijala toto hudebně dramatické dílo o půlroku později s nadšením, protože oslovilo především měšťanskou vrstvu.
Po úspěchu Serenád E dur a d moll zamýšlel Antonín Dvořák vytvořit další dílo stejného formálního zaměření, tentokrát však s českými lidovými tanci. Pro tento záměr se však označení „serenáda" příliš nehodilo, a tak prvotní nápad postupně vykrystalizoval v rozhodnutí zkomponovat svitu, jíž se při premiéře dostalo podtitulu „Česká". Dílo poprvé zaznělo 16. května 1879 v Praze v rámci koncertu Spolku českých žurnalistů za řízení dirigenta Adolfa Čecha. O rok později Českou suitu dirigoval v Praze sám Dvořák, a to 29. března 1880 na dobročinném koncertu ve prospěch stavby Národního divadla.

Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze. Skladby J. Ch. Demantia, J. Rodriga, S. Prokofjeva, L. Browera a Š. Raka hraje Pražské kytarové kvarteto. Uvádí J. Novotná. Komorní koncerty ze Senátu (Rytířského sálu Valdštejnského paláce v Praze) hostily před jedenácti lety soubor Pražské kytarové kvarteto, které hraje ve složení Václav Kučera, Jan Tuláček, Martin Sauer a Marek Velemínský. Na programu zazněly skladby Johanna Christiana Demantia, Sergeje Prokofjeva (části z baletu Romeo a Julie), Leo Browera a Štěpána Raka. Vzhledem k tomu, že kytara patří k oblíbeným nástrojům komorní hudby, a soubor čtyř sympatických kytaristů je ovládá skutečně bravurně, hudební večer přinesl mimořádný hudební zážitek. Pražské kytarové kvarteto bylo založeno v roce 1984 na pražské konzervatoři pod patronátem prof. Jiřího Jirmala. Soubor netradičního složení je zván na významné hudební festivaly (Pražské jaro, Paříž, Tel Aviv, Miami), koncertoval ve většině zemí Evropy, v USA, Izraeli, absolvoval stovky koncertů v České republice. Kvarteto pořídilo mnoho nahrávek pro rozhlas, pro televizi a vydalo řadu kompaktních disků. Odborná kritika oceňuje nejen virtuozitu jednotlivých členů, ale především perfektní souhru, osobitý hudební výraz kvarteta a vkusný výběr repertoáru. V současné době je Pražské kytarové kvarteto řazeno mezi nejlepší soubory tohoto typu na světě.

Komorní koncert ze zahrady Valdštejnského paláce v Praze. Skladby L. van Beethovena, F. Schuberta a S. Rachmaninova hraje klavírista Victor Emanuel Monteton. Uvádí J. Novotná. Na nočním komorním koncertu ve Valdštejnské zahradě v Praze se na pódiu před Salou terrenou představí mladý německý pianista a dirigent Victor Emanuel von Monteton. Na klavír začal hrát už ve třech letech a není bez zajímavosti, že mezi jeho první učitele patřil Jiří Malát z Prahy. Jeho dalšími pedagogy byli Peter Eicher v Mannheimu, Jonna Panula v Helsinkách a Olga Rissin-Morenova na Vysoké hudební škole v Karlsruhe, kterou absolvoval s vynikajícím prospěchem. Plavý eféb vybraného chování pochází ze staré francouzské protestantské šlechtické rodiny, která se usídlila v Německu už před 200 lety. Atmosféru komorního nokturna uprostřed unikátních barokních soch Adriana de Vriese zahájila Beethovenova Sonáta quasi una fantasia cis moll opus 27 s podtitulem „Měsíční svit". Svou virtuositu a nástrojovou zběhlost prokázal Monteton v parafrázi Ference Liszta na Schubertovu proslulou píseň podle Johanna Wolfganga Goetha Král duchů (Der Erlkönig). Že je Monteton také vášnivým romantikem, se projevilo na přednesu Rachmaninovových preludiích, která umocnila inspirativní náladu usínající Malé Strany.

Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze. Skladby F. Schuberta: Kvartetní věta a L. Janáčka: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné" hraje Stamicovo kvarteto. Uvádí J. Novotná. Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze bude tentokrát patřit vystoupení Stamicova kvarteta, které hrálo ve složení Jindřich Pazdera a Josef Kekula housle, Jan Pěruška viola a Vladimír Leixner violoncello.
Stamicovo kvarteto patří mezi naše špičková hudební tělesa, která reprezentují v zahraničí především českou hudbu, mnohdy i tu méně známou. Tentokrát si pro své vystoupení vybralo komorní dílo letošního jubilanta Leoše Janáčka (1854–1928), konkrétně druhý Smyčcový kvartet s podtitulem Listy důvěrné. Tento český a moravský skladatel celý život zasvětil studiu folklóru a mezi jeho nejvýznamnější díla patří opery Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, vokální cyklus Zápisník zmizelého a symfonický triptych Taras Bulba. Předcházet bude Kvartetní věta vídeňského raného romantika Franze Schuberta. Tento skladatel se zasloužil zejména o rozvoj umělé písně, což dokládají jeho cykly Spanilá mlynářka, Zimní cesta a Labutí píseň. V komorní tvorbě se zaskvěl v Klavírním kvintetu A dur „Pstruh" nebo v Smyčcovém kvartetu d moll, který pojmenovává podle své písně Smrt a dívka (Der Tod und das Mädchen). Jak je patrné, půjde o mimořádný hudební zážitek. Koncertem provází talentovaná hudební moderátorka Jitka Novotná.

Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze (2004). Skladby A. Piazzoly, J. Temla a V. Riedlbaucha hraje soubor Ensemble Martinů ve složení M. Matějka – flétna, R. Preislerová – housle, B. Zajmi – violoncello a D. Wiesner – klavír. Uvádí J. Novotná. Komorní koncert ze Senátu se tentokrát zaměří na hudbu argentinského skladatele a dvou českých soudobých tvůrců. Z tanga vycházejí melodie Astora Piazolly. Uslyšíte Meditango a Adios Nonino. Český repertoár je zastoupen Partitou pro flétnu, housle, violoncello a klavír Jiřího Temla a Bájí pro téže nástrojové obsazení od Václava Riedlbaucha. Interpretem večera je klavírní kvarteto Ensemble Martinů, hrající ve složení: klavír-flétna-housle -violoncello. Soubor byl založen v roce 1978 flétnistou Janem Riedlbauchem, profesorem Pražské konzervatoře, a houslistou Josefem Riedlbauchem, členem Pražských symfoniků FOK. V roce 1993 se stal uměleckým vedoucím flétnista Miroslav Matějka. Od počátku existence souboru v jeho repertoáru dominovala – kromě velkých mistrů hudby 18. – 20. století /Dvořáka, Beethovena, Haydna a dalších/ – hudba českých současných autorů a díla velikána české hudby Bohuslava Martinů. Ensemble Martinů svým složením výrazně obohatil sestavu klavírních kvartet ve střední Evropě /místo violy flétna/, neboť svým neotřelým zvukem inspiroval řadu žijících skladatelů k napsání kompozic přímo pro toto komorní těleso. Náš Koncert ze Senátu je už pouhým výběrem skladeb toho nezvratným dokladem.

Komorní koncert z Hlavního sálu Valdštejnského paláce v Praze (2004). Trio g moll Bedřicha Smetany a Elegii Josefa Suka hraje Smetanovo trio ve složení J. Nováková – housle, J. Páleníček – violoncello a J. Čechová – klavír. Uvádí T. Šimerda.  Smetanovo Klavírní trio opus 15 vzniklo v roce 1855 a bylo inspirováno tragickou událostí ve skladatelově rodině, kdy zemřela jeho hudebně nadaná dcerka Bedřiška. Hudba této skladby zahrnuje stylové prvky tehdy módních autorů Roberta Schumanna a Ference Liszta. Sukova Elegie op. 23 vznikla pod dojmem poetického cyklu Julia Zeyera „Vyšehrad" věnovaného J. V. Sládkovi, kde kromě Libuše a Přemysla vystupují také hrdinové českého bájesloví – Ctirad, Vlasta a Lumír. Smetanovo trio – později České trio – vzniklo ve třicátých letech dvacátého století. Tehdejší členové tria, klavírista Josef Páleníček, houslista Alexander Plocek a violoncellista František Smetana, přední čeští sólisté, tak navázali na tradici vytvořenou takovými jmény jako Cortot, Thibaud nebo Casals. Po smrti Josefa Páleníčka přebírá symbolickou štafetu tohoto ansámblu jeho syn violoncellista Jan Páleníček. Vrací se opět k názvu Smetanovo trio a jeho členové naplňují to, co bylo vždy principem v tomto typu komorního souboru i v zahraničí – jeho členové kombinují svá triová vystoupení i se sólovými výstupy. (Česká televize)