Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrajú:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Štvorčlenná švédska rodina cestuje do francúzskych Álp, aby si popri lyžovaní oddýchla a nerušene spolu strávila pár vzácnych voľných dní. Dovolenkovú idylu s hrejúcim slnkom a zasneženými veľkolepými horami však naruší mohutná lavína, rútiaca sa počas obeda na otvorenú reštauráciu na terase. Ebba chráni svoje vydesené deti a zúfalo volá na svojho manžela Tomasa, ktorý však v panickom strachu uteká do bezpečia. Lavínová katastrofa sa nakoniec nekoná, no zo vzniknutej snežnej hmly sa postupne vynára zahanbenie, neistota a výsmech. Manželstvo Tomasa a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnútorne bojuje s vlastným zlyhaním a všemožne sa snaží obnoviť svoju naštrbenú úlohu otca.
Vyššia moc predstavuje existenciálnu drámu o tradičných rolách muža a ženy v rodinnom živote a ich vzájomných očakávaniach, ktoré z nich vychádzajú. Östlund za ňu na MFF Cannes v roku 2014 obdržal Cenu poroty a nomináciu na Hlavnú cenu v sekcii Un Certain Regard, kde sa režiséri uchádzajú o cenu za najoriginálnejšiu výpoveď a výrazovú poetiku.
(Film Europe)
Recenzie (255)
50 % ()
Ačkoliv to nemusí být na první pohled patrné, ústředním motivem je tu současná role muže v rodině. Vztahové drama, i když asi méně dramatické než byste čekali. Nejde o převratné dílo, pokud jste však milovníky temné severské kamery, sterilního skandinávského designu a architektury, nebo se prostě chcete jen v něčem šťourat, bude vás to bavit. A jelikož se mi tu nepodařilo najít komentář, který by ten příběh rozklíčoval popravdě, přidávám tento SPOILER: Rodina si užívá dovolenou na horách, manželství už trochu chybí jiskra, manžel si možná smskuje bůhví s kým a všichni si už vzájemně trochu lezou na nervy, ale to pravé vzrušení přijde úplně odjinud. Během nevinného oběda na terase restaurace se nebezpečně přiblíží odpálená lavina a zatímco žena zachraňuje nejdřív děti, manžel utíká jen s mobilem. Když se ukáže, že šlo o planý poplach a všichni jsou naživu, musí se s postraumatickým šokem vyrovnat každý po svém. Děti se stánou do sebe, jejich matka o tom potřebuje mluvit a otec předstírá, že se vlastně nic nestalo, takže celou událost zlehčuje a odmítá ji komentovat. Tím se ale jen stupňuje manželčin vztek, který se ona v sobě sice snaží držet, jenže protože stále vnitřně věří, že její strach byl oprávněný, vybuchne vždycky v tu nejmíň vhodnou dobu. Před publikem. Muž si stále zachovává tvář, není přece možné, aby přiznal, nebo se zachoval jako slaboch. Katarze tak příchází teprve po psychoterapeutickém dni se starým přítelem, a to v podobě mužova důkladného pokání, po kterém mu odpouští nejdříve děti, ale konečně i manželka. Zbývá dosadit krále zpět na trůn, což se podaří vzápětí, protože dostane možnost reparátu a konečně se stal zachráncem. Těžko říct, jestli pochopil, že to bylo ze strany manželky divadýlko, ale to není až tak důležité. V epilogu jde pak vlastně už jen o rekapitulaci charakteristik každé z postav, což je docela nápaditě vyjádřeno v kráčející tlupě, v jejímž čele jde konečně spokojený vůdce - muž. ()
Je to exkurz do duše severského člověka. Pěkný, opět se skvělými exteriéry a vcelku i s přesvědčivými herci. Kdyby ten chlupáč řekl, že to může být z dětství, získal by u mě body, ale nikdo se nepokusil o exkurz plochého a bázlivého Švéda. Ta žena ho nemusela mít ráda, nemuseli ho mít rády děti, nebo matka, nebo ho mlátil fotr, být tím chlupáčem, tak ho tak rozeberu u piva, že by čuměl...co my víme...došlo i na zápletku potlačovaného gayství, cigaretka napovídá na konci, co se vlastně děje, ale o tom bych pomlčel. Kam jdeme? Proč se bojíme? Proč tady do paroma vlastně žijeme, proč máme furt tu skandinávskou depresi. Nekomunikujeme, neumíme to, máme jakýsi blok, někdo jo, někdo ne, půl na půl, nebo je to horší. Všechno a nic, čtyři hvězdy, protože jsem fanda Skandinávie. ()
Čo to malo byť? Komédia? Ani náhodou. Dráma? To už skorej, lebo som trpel celé 2 hodiny. Radšej pozerať amatérske video z dovolenky ako tento meisterstuck. Navyše ma vytočili tí dvaja malí zmrdi. Ak sa takto v Škandinávii bežne chovajú deti k rodičom a rodičia to nechajú len tak, bez povšimnutia, tak potom sa nedivím, že západný svet ide do prdele. Predchádzajúci režisérov film Play aspoň staval na silnej téme, no tento nemá vôbec nič, čo by ponúkol. ()
Filmy s titulky moc nesleduji, ale tento film jsem hltal a nevadilo by mi, kdyby trval třeba i 3 hodiny. Originální zápletka o selhání muže. Komedie to ale fakt není. ()
Tahle filmová fuga, úprk před lavinou, která se zastaví jen zdánlivě a naopak nabírá na síle ve své vlastní vzpomínce, opakování a nabalování motivů vrcholící ve sborové strettě v autobuse se člověku zažere pod kůži aniž by se nějak moc musel věnovat dekonstrukci a analýze filmu. Nesmírně poutavě natočené, podprahově uhrančivé psychologické vertigo, které vás vcucne a vyplivne až někde v zatáčce. ()
Sice delší scény, ale obecně mě bavily a ty hádky považuji za poměrně zdařené… ()
Overrated…marny pokus o umeni a kolosalni ztrata casu. ()
Bože, po dlouhé době jsem se nechal nalákat na severský film. Hádky kvůli uražené ješitnosti, ječení děti a sníh... Dvě hodiny ztraceného času. Příště zase raději dám přednost Francii nebo Španělsku! ()
tak se žije ve dvou, stále se konají nedorozumění a neustále se přeci lidé dohadují, to je život. Samotnému je těžko, a ve dvou je to těžké také. Můžeme si vybrat. Mužské ego, je takové, jaké je, prostě pokoru nehledejte. Oni hlavně nic nechtějí řešit. Ale žena v tomto příběhu je taky dobrá, ponižuje otce svých dětí před druhými, netuší asi, že ponižuje vlastně celou rodinu. Jo, ano, chlap to notně podělal, chytla ho panika. V tom nastalém dusnu chudák málem zešílel.. Tak to graduje a místo, aby se se pořádně pohádali, chodí si špitat na chodbu. Přiznám se, že některým recenzím ani nerozumím, Šalda hadr. Děti tam bulí, nevím co si mám o tom myslet, to bychom se my starší museli věšet, nikdo neměl dokonalé dětství, přesto nás rodiče měli rádi. Děti to jistě zocelí, a budou to v budoucnu hodně potřebovat, jak to tak sledujeme zdálky. ()
Ještě teď je mi z toho ouzko. Něco mi to připomnělo. Silné, uvěřitelné .. ()
Reklama