Vyššia moc

"Tygr sněžný už se řítí! Láska, sliby... vše je v řiti. Kdo uteče, vyhraje? Manželství tě vysaje!" Citově odcizeným interiérem moderního hotelu, v lyžařském ráji, obchází ďábelsky moderní strašidlo vysoké rozvodovosti. Víří sněhový prach nejistoty, žízeň hasí vysoce uměleckým vysáváním chlapských slz a děsně rozpindává malicherné spory, místo aby si ještě jednou pořádně zařvalo jako na lesy a došlo tak, uprostřed majestátních horských štítů, vnitřního klidu a emoční rovnováhy. Bohužel, zodpovědným rodičům dnešní rozháraná doba nepřeje. A artové filmy už vůbec ne. Nejvíc pobavil recept na obnovení soudržnosti rodiny: Na horách nedbejte na mlhu, hustou tak, že by ji Hanč s Vrbatou mohli krájet, navzájem se poztrácejte, své malé děti opusťte a ponechejte samotné uprostřed bílé tmy (to nemělo chybu, jak náš tatínek Jeníčkovi a Mařence utekl do mlhy, nejspíš si mumlaje: "Hlavně zachránit manželku, děti si uděláme nové" :-)), a pak, když se všichni, díky šťastné náhodě (ehm, díky scénáři), opět shledáte, zavýskejte si radostně: "Zvládli jsme to! Rodinu jsme zase stmelili!" Ve strhujícím finále pak rodinku povozil autobusem řidič kamikaze. Co tím chtěl básník říci, jsem nepochopil, což mě, coby řidiče dabldekru, pochopitelně rozrušilo. Art jako kráva. Jen pro lyžaře. (06.04.2022)

Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej. (21.08.2016)

Osobne film, na ktorý sa veľmi dobre pozeralo a hlavne mal v sebe jedno veľmi zaujímavé a dobré posolstvo. A občas môže jedno rozhodnutie stáť skutočne veľa. A čo človek potom musí spraviť, aby všetko napravil? Najmä ak nadobudol pocit, že sa vlastne nič nestalo? To je ťahač tohto filmu a myslím si, že to zvláda veľmi dobre. Kríza medzi manželmi veľmi ovplyvňuje aj ich deti a postupne začínajú citiť, že niečo nie je v poriadku. Film dobre vyzerá, má dobré postavy, je zaujímavý a rovnako sa mi aj páči jeho posolstvo. Myslím si, že je to film hodný vášho času. (21.05.2015)

Když muž vypadne ze své role… Podobně jako k uvolnění laviny, také ke spuštění partnerské krize stačí nepatrný podnět. Na jeden sebezáchovný projev mužského sobectví se jako na sněhovou kouli začínají nabalovat další prohřešky a pochybení. Namísto falešně veselých fotografií z dovolené (inscenováním jedné z nich film začíná) sledujeme kroniku jednoho rozchodu. Demoralizující atmosféra vzájemné nedůvěry s sebou strhává také blízké okolí. Tahle lavina možná nikoho nezabije, ale ani neposílí. Vysokohorské scenérie poskytují měřítko k posouzení vážnosti problémů, kterým postavy čelí. Třebaže dějiště, znervózňující hudební motiv i mnohé rozehrané situace (zmizení v mlze, neschopný řidi autobusu) slibují velkou tragédii, taková perspektiva odpovídá tomu, jak chce své selhání vidět hlava rodiny. Ve skutečnosti se na plátně odvíjí intimní rodinné drama. Voyeuristická, převážně statická kamera, která zásadně nepřejímá hledisko postav, nás navenek nenavádí k jednoznačné interpretaci, ale záběrové kompozice dávají jasně najevo, že slabým článkem zde není z obrazu vytěsňovaná žena, nýbrž muž, pochybující o vlastní maskulinitě natolik, že o ní musí ostentativně přesvědčovat sám sebe (chlastací akce s parametry předcivilizačního mužského rituálu) i své okolí: v zrcadlovém odrazu snímaný pokus o intimní sblížení s manželkou má stejně nejasné kontury jako Tomasův status hlavy rodiny. K akceleraci zkázy pak přispívá, že oběma partnerům zoufale chybí nadhled. Narozdíl od režiséra, který napjatou atmosféru bergmanovské psychologické sody rád boří vpády ze žánrově vzdálených světů (nálet dětského drona, nálepka na dveřích). Díky neochotně dělat ústupky a jakkoli postavám jejich situaci ulehčovat jde o neocenitelný trenažér pro podobně „kalamitní“ situace ve vašem vlastním vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender (23.01.2015)

Parádní hipster art. Základní konflikt snímku je, bez jakýchkoliv debat, hodně originální, vykreslení postav a jejich chování pak skvěle odpozorované. Filmařsky Vyšší moc exceluje, téměř každým záběrem zaujme pozornost a dokáže bez potíží odehrát obraz v jednom statickém záběru, aniž by tak film přicházel o svou vnitřní dynamiku. Naopak, ta je právě díky statickému minimalistickému záběrování velice výživná a vrstevnatá. A abych nezapomněl, významný podíl má na tom i fantastická zvuková stopa snímku. Skloubení minimalistických hudebních tónů a zvýraznění ruchů lanovek a jiných zvuky vydávajících přístrojů, stírá hranici mezi hudební a ruchovou složkou a skvěle tak znervózňuje divákovu pozornost na téměř až podprahové úrovni. Výborný film, u kterého možná nebude každému tak úplně dobře. 8/10 (23.03.2018)