Iracionálny muž

Jo. Když je překvapivě vyžehlený příběh o sebestředném (a baňatém) pseudo-nihilistovi vyprávěn narativními postupy červené knihovny, a to chladným, odtažitým a vynalézavě ironizujícím Woody Allenem, to jsem pak docela zmaten. Na některé konkrétní osoby, který tomu daly 5*, si dám pro jistotu nějaký čas pozor. (11.04.2016)

Woody je originál. Kašle na to, co si o něm budou žvandat odborníci a dělá co ho zrovna napadne. Aspoň takový dojem mám z jeho filmů. Velká klika, že tu pár takových samorostů ještě zbylo, protože tomu co já hledám u filmu se neříká dokonalost, nýbrž život. Pošahaný Joaquin a Emča připomínající nejlepší kámošku z dětství rozdýchali těchhle 96 minut tak, že z toho byl na konci docela slušný průvan v neklimatizovaném sále. Navrhoval bych plynule pokračovat Iracionální ženou, ona pořádná smršť by se teď v těch vedrech hodila. (13.08.2015)

"Lákala mě tvůrčí výzva spáchat dokonalou vraždu." Takových už bylo, Abe, a kdyby ti to vyšlo, tak by se tento snímek ani nemusel točit. Jenže ono to proběhlo tak, jak to v podobných filmových případech chodívá, takže žádné překvapení se nekonalo. Mě tedy potěšily spíše drobnosti, jako třeba skvělá Jill, Abeova zkouška ruské rulety či označení filozofie za verbální masturbaci. Na zásadní otázky si však budu muset odpovědět sám: Můžu někoho zavraždit, aby byl svět lepší? Kolik oprávněně zavražděných trestní zákoník toleruje? Mohu přitom použít intergalaktické dělo? Co bude dneska k večeři? (06.04.2017)

No… já vás mám opravdu rád, pane Allene, ale takovou zbrklou hovadinu, kterou jste umístil zhruba do prostřední části filmu, bych od vás tedy nečekal. Do poloviny dobrý, Phoenix hláškuje jako o život a dává filosofování vale s allenovskou grácií, i ta děvčata se víceméně snaží držet krok s vtipem, ovšem ta vražda, ta to zabila. Tenhle žánrový kočkopes se zkrátka moc nevyvedl. Slabší tři, scénka s výtahovou šachtou byla doslova vysvobozením. (25.09.2015)

Třígrošová allenovská historka, která svým zpracováním připomíná spíše divadelní představení než filmové dílo. Předpokládám, že šlo jen o takovou oddychovku, kterou Allen sepsal za dva večery a natočil za dva týdny. Filosoficky je to naprosto debilní, to zkrátka musím říct natvrdo. Nesouvislé povrchní debaty, otírající se o Kierkegaarda či Heideggera, mají nejspíš simulovat vnitřní muka vyhaslého profesora. Ale kdoví, možná to byl záměr, nezatěžovat mysl diváka, ale jen se zlehka nést na vlnách banality a klišé a dát větší prostor pro základní námět. Po psychologické a vztahové stránce to totiž není o nic lepší, takže dost možná nakonec půjde jen o ten samotný závěr. O ten vtipný mysteriozní ornament trvající sotva dvě vteřiny, a který nakonec celé tohle představení spasí. (24.02.2016)