Dopisy přes oceán
The American Letters
Réžia:
Jaroslav BrabecScenár:
Petr ZikmundKamera:
Tomáš SyselHrajú:
Hynek Čermák, Petra Špalková, Soňa Norisová, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Sabina Rojková, Petr Šmíd, Tomáš Havlínek, Oldřich Vlach, Jan Novotný, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Zlatohlávková (viac)Obsahy(1)
Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)
(viac)Recenzie (93)
Očekávání jsem měl velké. Bohužel se nenaplnilo. Příběh neměl tempo, navíc mi ani jedna z postav milostného trojúhelníku nebyla příliš sympatická. Nevrlý Dvořák, tiše trpící manželka a nevyhraněná milenka. To pak bývá problém se nechat do příběhu vtáhnout... Nejzajímavější mi přišla vedlejší linie popisující zrození vztahu mezi mladou Otilií a Josefem Sukem. Ta už měla šťávu. Vedle toho bych ještě ocenil velmi dobrý casting hlavních herců. ()
V tv tvůrčí skupině Jana Lekeše stvořený boží dar, přibližující tvůrčí muka týmu, který se soudě podle konceptu i dialogů nedokázal odtrhnout od sobě bližšího světa operátorských tarifů, hypoték a šustění diskontní igelitky, přičemž životní drama největšího (vedle Mejly) z českých řezníků zůstalo nezkušeným Zikmundovým perem jen načrtnuto. Slušná typová volba Dvořáka (ovšem se zřejmě posunutým osobnostním profilem). Organické, umělecky silné a prožité propojení příběhu se světem geniální hudby se pak dosahu vlivu zástupu odborných poradců vyhnulo obloukem. Toníku, Pepíku, Otylko! ()
Čermáka mám velmi ráda, dle mého názoru se typově na Dvořáka hodil skvěle, avšak čekala jsem u něj jaksi větší hudební talent, tedy v té pohybové stránce, neboť dirigování mimo rytmus a nedokázat alespoň trochu napodobit správnou hru na housle (když už nějaké ty lekce dostal, jak jsem četla v jistém časopise), to zkrátka nejsem schopná překousnout. Ovšem scéna, kdy vlítne Dvořák na Suka se slovy: „A při tomhle mám komponovat?“, mi málem způsobila záchvat smíchu. Škoda, že jinak mi přišel film tak nějak úplně zbytečný a ničím mě neobohatil. ()
Zhruba takovýto formát by podle mě měly mít životopisné filmy. Ne za každou cenu se snažit sdělit všechno, ale určitá kapitola ze života. Jako tomu bylo tady. Byť jde ve finále o komorná drama, tak má u mě vyšší hodnocení, než řada jiných filmů, která se snažila aspirovat na všeobjímající životopis a vyšel z nich ve finále paskvil. Velmi se pak povedl výběr herců, to klobouk dolů. A nejvíc mě překvapil asi Hynek Čermák, netušil jsem, že umí zahrát i takhle. ()
Reklama v televizi vzala za své a má zvědavost byla natolik veliká, že jsem si na Dvořáka udělal čas ve svém dnešním filmově nabitém harmonogramu (čtyři filmy za den jsem naposledy viděl ve Varech). Točit film o hudebním skladeteli není určitě nic jednoduchého. O to víc je pak těžší vyjádřit rozpolcenou lidskou duši. Myslím, že tohle se podařilo a Hynek zvládl svou roli skvěle. Největší mezery vidím ve scénáři. Ani mě nepřekvapuje, že celkový dojem může působit na většinu lidí poněkud fádně. Neustále se děj motá kolem vztahů a tím se vytrácí kouzlo osobnosti. Pokud by pan Brabec zabrouzdal více do análů, jistě by důrazněji znázornil umělcovi múzy, na které se dle mého skromného názoru měl film zaměřit. Nicméně chápu že milostná zápletka je nejednodušší možnost, jak si usnadnit zpracování filmu, na který by bylo zapotřebí ještě o mnoho více peněz. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (4)
- Členové kapely, která v Praze vítá A. Dvořáka, jsou ve skutečnosti profesionálními hudebníky. (HJ-FILIP)
- Inscenace se připravovala už před rokem 1989, a to pod pracovním názvem „Dopisy přes oceán“. Režisérem měl být Antonín Moskalyk, ten se ale realizace nedožil. (sator)
- Ve filmu si zahrál také Antonín Dvořák III., skladatelův vnuk. Na zámku Vysoká jej můžeme vidět nejprve jako jednoho z posluchačů Josefa Václava Sládka, poté i na společné fotografii. (D.Moore)
Súvisiace novinky
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (viac)
Reklama