Hrbáč

Film, který knižní předlohu trefil velice přesně a ději vdechl charisma Jeana Maraiseho. Ten zahrál všechny polohy perfektně: vychytralého hrbáče, milujícího partnera, osudem stíhaného vyhnance, milujícího otce, čestného rytíře, a mstitele nespravedlivé vraždy. Všechny mu věříme, díky tomu zasněnému pohledu. Femme fatale není tak výrazná, Aurora v knize je éterická bytost, která vysoko ční nad Flórou. Ve filmu takový rozdíl cítit není. Všechny ženy ve filmu jsou krásné. Dáno také bohatým šatstvem, tudíž bohatou dobovou výpravou. (12.04.2016)

Já, jakožto čtenář předlohy, jsem z tohoto zpracování klasického Févalova románu zhnusen. Nehorázně osekaný a především nestoudně překroucený paskvil, který naprosto selhává jak v podání základní příběhové kostry, tak ve vykreslení jednotlivých charakterů, jež jsou rozpoznatelné pouze podle jmen. O zachycení epiky či ušlechtilosti předlohy nemůže být ani řeč a herecké obsazení je taky úplně mimo. Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak více zprasenou adaptaci si nevybavuji. Kdo viděl tento film, tak rozhodně nemůže říci, že zná Hrbáče. (07.02.2014)

Fantomas za Ludvíka XV. Proč? Inu Jean Marais oblíká masku, která by opravdu seděla do jedné z podob Fantomase. Ne, teď vážně. Jedná se o jedno z nejlepších zpracovalní románu Paula Fevala. Je z doby, kdy tyto filmy se rodily ve Francii jak na běžícím pásu. Některé momenty jsou přece moc naivní a pohádkovské. Chybí mi tu druhý opatrovatel Jindřicha. Je tu jen Paspoal v podání populárního Bourvila a chybí mi postupné odstraňování vrahů. Je tu jen zabití Filipa a jeho nohsleda. V tomto ohledu mám daleko radši televizní zpracovaní Hrbáč Lagardere. (25.07.2020)

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. (22.10.2018)

Celkem zajímavý a poutavý příběh z dob vlády Ludvíka XIV. Musím pochválit dobré herecké výkony zúčastněných. V průběhu filmu jsem si říkal, proč se to vlastně jmenuje Hrbáč, ale tak od poloviny filmu jsem to pochopil. Z počátku jsem ani já nepoznal, kdo ten Hrbáč je, ale pak mi to došlo. :-) Jinak přišlo mi trochu ujeté, že Aurore se zamilovala prakticky do svého otce. Sice nebyli příbuzní, ale on ji vychoval, a tak je to trochu ujeté. (10.02.2019)