Ostrov

Drsně poetický příběh, odehrávající se na jakémsi jihokorejském jezeře. Dva mladí lidé, zjevně ne příliš šťastní, se setkávají a postupně sbližují, ač je toto sbližování dosti bolestivé, a to jak psychicky, tak fyzicky. Oba před něčím utíkají. V jeho případě nám režisér dal krátce nahlédnout do jeho minulosti, v jejím případě můžeme jen hádat, co bylo příčinou toho, že se dostala až sem. Ani po tomto filmu se ze mě nestane Kimův fanoušek, ale musím uznat, že to bylo docela příjemné zpestření. (15.10.2006)

Poprvé, když jsem viděl něco od Kim Ki-duka, byl jsem zmaten. Ale ne jako když vám mladší sourozenec vysvětluje, co že je na tom současném RnB (o čemž mimochodem ani neví, co to znamená) tak cool a hustý, to teda ne:P Daleko blíž to mělo k Mrtvé Kočce a tomu zvláštnímu klidu a pocitu takového toho vnitřního pochopení, které se mě pokaždé zmocní, když si něco z té sbírky přečtu a co se mi ještě nikdy nepodařilo vysvětlit... Úchvatné umělecké záběry, takřka výhradní ticho narušované jen těmi "zlými" vedlejšími postavami, útěk především před sebou samým a hledání... Nalezení, sdílení, bolest a nenávist, Seom. Díky Kim Ki-Dukovi kdyby už za nic jiného, tak za připomenutí toho, že slov není třeba ani zdaleka tolik jako si myslíme. 80% (31.03.2007)

O režisérech se nezřídka mluví jako o malířích filmového plátna. Pro mne je tím nejvýraznějším malířem právě Kim. Schválně si zkuste během projekce na chvilku film pozastavit. Téměř vždy se vám naskytne úchvatný pohled na tichou poezii podanou nahlas a otevřeně, jako jako kdyby to v momentě namaloval. A ač bezeslov, obsahem překonává Tarantina... (10.12.2005)

Vůbec netuším, jaké reakce Ostrov vyvolává v různých divácích, ale se mnou Ostrov pěkně zamával. Skrz naskrz dramatický příběh "sebevražendého" vztahu z prostředí jezerních rybářských houseboatů se svojí atmosférou nemilosrdně vtírá pod kůži. Hlavní hrdinka, aniž by promluvila jediné slovo, je otevřenější, než většina snaživších se hereček. Divák, aniž by něco tušil o jistě neméně dramatické minulosti obou hlavních postav příběhu, je neustále ždímán tragickými okamžiky v budujícím se "jezerním" vztahu. Neuniklo mi ani několik milých detailů, jako je například uspořádání vytáhnutých rybářských háčků. A ten závěr... PS: Teď mě napadlo dvouslovná charakterizace filmu: DĚSIVĚ KRÁSNÝ. (11.08.2007)

Kim Ki-Duk je neskutecne originalni reziser tocici jeden unikatni film za druhym, The Isle rozhodne neni vyjimka, naopak se zarazuje mezi jeden z jeho nejkreativnejsich a nejnapaditejsich kousku. Pokud ale cekate prijemnou asian poetiku a filmovou basen, kterou predvedl napr. v Jaro, leto, podzim, zima, zapomente. Naoko to sice tak muze vypadat - opet krasne prostredi jezera a na nem plovoucich domecku, v hlavni roli navic krasna asian girl (ktera za cely film nerekne ani slovo), ale mnoha symbolika se zde vyjadruji opravdu HODNE brutalnim zpusobem (Lars Von Trier a jeho nuzkove odstrihavani klitorisu je proti zdejsim scenam slabe maslo), nemluve o tom, ze se zde kazdych 10 minut sousta! 9/10 (01.06.2010)