Drsné jaro

Do třetice japonská "zlatá mládež"... Přišlo mi to trochu slabší než Kurôzu Zero nebo Doroppu, ale to neznamená, že je to v něčem nepředčilo. Svojí rozvláčností, ledovým klidem a přirozenou inteligencí hlavního hrdiny, v kontrastu s kvetoucími tulipány a sakurami, na mě působil mnohem depresivněji, než zmíněné dva filmy. Panoptikum nejrůzněji "postižených" postav dává celému filmu originální i ponurý ráz. Film je černý jako školní uniformy hrdinů, jenom sem tam místy probleskne veselejší barva, aby ukázala, že nějaká ta radost v tom bezútěšném světě ještě je. (31.05.2012)

Drsná, bezútěšná a neradostná vize dospívajících studentů posledního ročníku střední školy, kteří se baví smrtelně nebezpečnou hrou na kraji římsy školní střechy, kde ten kdo vícekrát tleskne je považován za vůdce školního gangu. Snímek si mě opravdu získal a stejně tak i první představení hereckého umu Ryuhei Matsudy spolu s JPunk - Rockovou hudbou v pozadí. Dějově zajímavé, emočně výborné, po stránce doprovodné hudby nepřekonatelné, už jen díky klipu ♫ Drop ♫ a celému OST od Thee Michelle Gun Elephant, který mluví za vše a skvěle líčí atmosféru i pocity z Drsného Jara a nejen to. Některé záběry byly naprosto dokonalé a stejně tak i výkony herců. Dramatické momenty jsou prokládané krásnými záběry na školní sakury, metafora v podobě květin, které žáci zasadili a čekají až rozkvetou nebo scéna při zrychleném záběru od soumraku do úsvitu na školu. Film ve mě zanechal impozantní zážitek, rozjaření a vysoký srdeční puls. 98% (29.06.2009)

A tohle zas mělo znamenat co?! Já mám takovou radost, že nejsem Japonec, to byste nevěřili. Na co si to hrajou? Nebo takhle to u nich fakt funguje? Že by se děcka jen tak z nudy vraždily na školních chodbách?! No to mně teda poser záda... Asi tu asijskou kinematografii nikdy nepochopím. Fakt už mě nebaví pořád dokola čumět na to, jak jsou Japonci zdegenerovaní svou vlastní demencí. Omlouvám se všem, kterým podobná díla jako je toto něco říkají, ale mně to přijde jako kus mudrcova hovna. Jedinou hvězdičku dávám za ten nasprejovanej stín úplně na konci filmu. (05.10.2007)

Nato aby sa Bleu Spring mohol tváriť ako dráma s trpkým koncom a ponaučením sa snaží pôsobiť príliš štýlovo. Herci a ich postavy sú priam utopené v pózach a typickej "atmosferickej cigaretke". Chápem, že v spoločnosti, kde Hikimori a iné zvláštne deviácie doby sú pevnou súčasťou jej štruktúry, nemusí pôsobiť tento kúsok zase až tak prehnane, no pre človeka, ktorý zažil idilické dni v školských laviciach na Slovensku bez akejkoľvek ujmy na zdraví je táto téma vzdialená na míle, a uniká mi i logika súťaženia o vodcovstvo v bande pomocou tvárenia sa ako sopka pred eurpciou, ktorá pri samotnom výbuchu sa pretaví skôr v súťaž krásy o kaderníka s najtuhším gelom. (13.02.2009)

Tenhle film mě dost sebral. Působí ze začátku dost nenápadně - jako solidně natočený příběh ze školního prostředí s dobrým využitím hudby a pečlivou režií. Asi tak od poloviny ale začíná zalézat pod kůži, a jak je to u japonců časté, děje se tak těžko popsatelným způsobem. I bez znalosti předlohy je patrný původ v komiksu. A stejně jako se v komiksu děje to podstatné mezi obrázky, lze metaforicky totéž říci i o tomto filmu: mezi "řádky" se tu rozkrývá komplikovanost vztahů mezi mladými lidmi (která je v japonsku asi daleko za hranicemi našich obzorů, protože život tam je z našeho pohledu trošičku science fiction). Závěr je opravdu hodně na efekt udělaný, je však nejen efektní, ale též efektivní. (26.02.2007)