Réžia:
Jalil LespertKamera:
Thomas HardmeierHudba:
Ibrahim MaaloufHrajú:
Pierre Niney, Guillaume Gallienne, Charlotte Le Bon, Laura Smet, Marie de Villepin, Xavier Lafitte, Nikolai Kinski, Judi Beecher, Ruben Alves (viac)Obsahy(1)
V roku 1957 dvadsaťjedenročný Yves Saint Laurent (1936-2008) opustí svoju bohatú francúzsku rodinu v Alžírsku a začne pracovať ako návrhár u Christiana Diora. Jeho prvá módna kolekcia má úspech. Po Diorovej smrti Laurent prevezme vedenie firmy. Zoznámi sa s Pierrom Bergém, ktorý sa stane jeho milencom aj manažérom. Yves trpí maniodepresívnou psychózou. Keď ho vyhodia z firmy, s Pierrom aj priateľmi z brandže založia vlastnú značku. Jeho profesijné úspechy sprevádzajú súkromné problémy, psychická choroba, pochybnosti o sebe, noví milenci, rozchody, alkohol, drogová závislosť. S Pierrom po boku sa však vždy dokáže vrátiť na vrchol... Väčšinu príbehu rozpráva zostarnutý Pierre, ktorý sa po partnerovej smrti chystá rozpredať ich umeleckú zbierku. Film sa končí triumfálnom uvedením kolekcie, inšpirovanej ruským baletom a operou v roku 1976. (TV JOJ)
(viac)Videá (3)
Recenzie (86)
Jak už tady zaznělo, nedozvíme se moc podstatných faktů o navrháři, vše se točí kolem vztahu Yvese a Pierra, jeho milencích, jeho psychických problémech a především (a mnohokrát opakovaně) o tvůrčím géniovi ducha. Jako v mnoha jiných životopisných filmech je v podstatě zobrazován téměř kultovní rozměr osobnosti, ikony, jež je "obětí vlastního talentu" a neustále balancuje mezi obdivuhodnou pracovní zarputilostí a rozervaností. Pávě tento aspekt filmu mě nejvíce popudil - tento způsob vykreslení postavy se stává primárně klišovitým a neoriginálním. Mnohé vztahy, jejich vznik, příčiny, důsledky jsou nedovysvětleny, téměř odseknuty tam, kde se to režisérovi hodilo. Avšak, musím přiznat, že vizuální stránka filmu je nádherná, potěší snad každou ženskou duši, a u mě ovlivnila celkové vyznění díla. Kostýmy, interiéry, make-up, luxus - na to vše se bezesporu krásně dívá, a tak právě oné "uchvácení krásou" se z hlavního hrdiny může přenést i na diváka. Hudba plní konvenční funkci, ale výborně doplňuje nádhernou vizualitu a některé scény (především na začátku filmu) jsou skutečně lehce vtipné, dojemné a něčím neotřelé. ()
Technicky v pořádku, ale scénář byl totálně slabý a ani hlavní představitel s nulovým charismatem tomu příliš nepomohl. A bohužel to bylo až moc krotké, především co do milostných scén. Pokud chcete vidět skutečně zajímavého Saint Laurenta, doporučuji paralelní projekt Bertranda Bonella s Gaspardem Ullielem. ()
Nízké hodnocení získal tento snímek ode mě proto, že příběh je strašně jednoduchý a dalo by se říci o ničem. Je to o chlápkovi, který se snažil prosadit v módním průmyslu. Udělal si vlastní značku, holdoval drogám a homosexuálnímu životu a to je vlastně všechno. Takže nic co by stálo za zmínku. Jinak je film zpracován velmi dobře. Kamera, střih, hudba, to všechno sedí, jen ten příběh je tak silný jako modelka v posilovně. Pustil jsem si to pouze díky songu Jules Kennedvitch - Yves (Saint Laurent remix) ()
Bylo zajímavé sledovat život tohoto módního návrháře. Zpracováním film totiž není vůbec špatný. Horší už je to s tím, co se ve filmu děje. Ten totiž nemá příliš děj. Spíše se zaměřuje na jednotlivé situace a nebo jednotlivou dobu. Takže vidíte Yvese a jeho teplomilnej vztah k chlapům, pak vidíte Yvese jak hulí se svými hippie kamarády. Naštěstí tolik nevidíte to, jak Yves navrhuje, což by asi byla nuda. Na druhou stranu neřikám, že to co jsem předtím říkal nebyla nuda. Spíš to ale sere. Sere proto, že všichni se tu chovají jak kokoti. A když Vás tu všichni serou, tak těžko z podobného životopisného filmu budete nadšeni. Bylo ale fajn to vidět a uvědomit si, jak někteří lidé žili nebo žijí… ()
Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% ()
Reklama