Spojené štáty lásky

Citelné zklamání, ale tak nějak jsem to asi mohl tušit. Zápletka je vcelku prostá: ona chce kněze, ta druhá čerstvého vdovce a ta třetí sestru té druhé. A žádná z nich nedostane, co chce. Že se to zdá pro film málo? Trefa. Horší ale je, že jsou tu lidské bytosti i s jejich motivacemi redukovány na tropení nelogických hloupostí způsobených pudy. Proto je taky divákovi úplně ukradené, jak to všechno dopadne, protože tu není ani náznak něčeho, s čím bychom se chtěli identifikovat a na co bychom se mohli napojit. K tomu všemu jsou příběhy zasazeny do doby komunismu v jeho největším zahnívání (konec 80. let), aniž by k tomu byl jakýkoli důvod (snad vyjma toho, že všeobecná mizérie ve společnosti dobře koresponduje s mizérií postav). Hořkou tečkou pak je, že ani velmi zručnou kameru rumunského Olega Mutua člověk příliš neocení, protože neustále odvrací zrak studem a trapností nad tím, co je mu předkládáno (detailný záběry na nahé seniorky, onanování nad bezvládným ženským tělem...). Ne snad, že bych si myslel, že ve filmovém médiu nemá takový přístup co dělat - ale důležitá je motivovanost toho všeho. Onanující postava se prostě objeví a zmizí, aniž by měla nějakou podstatnou úlohu a nahá stařena prostě... spí. Jarmark marnosti na polský způsob. (31.07.2016)

Snímek o tom, co s námi vlastně dovede udělat láska, chtíč, touha, nebo jak tomu chcete říkat. V tomhle ohledu je snímek zajímavý, ale možná je ještě zajímavější některými použitými filtry nebo i tím, co znázorňuje. Nahota je tady podána tak přirozeně, až jsem zíral. V tomhle ohledu se mi snímek velmi líbil. (06.07.2017)

Tři nebo čtyři ženské a jejich "trable s láskou". To je přeci popis, který zní slibně. Tak proč to tak nakonec nebylo? Všechny hrdinky jsou úplně na pěst. Všechny jsou totálně vydepkované, a ještě k tomu většinou z ničeho. Kdyby to bylo aspoň z těch komunistů, co jim tam taky vládli, tak by se s tím člověk aspoň mohl ztotožnit. Z filmu jsem byl tak zoufalý, že při jednom z "překvapivých" zvratů (malé děcko zahučelo pod led a už nevyplavalo) jsem se musel nahlas smát. Logicky jako jediný a hned jsem se tak pasoval do role asociála v publiku. Naprosto nechápu, jak to v Berlíně mohlo dostat ocenění za scénář. Scénář se pro mě rovná příběh a ten tu byl vážně nepřítomný. A co na tom, že se ty 4 hlavní hrdinky v "ději" tak hezky "potkávají". Už těch uvozovek bylo hodně na jeden komentář. Přetrpěno na 51. KVIFF, za 40%. (07.07.2016)

Takovej ten chladnej film o různejch typech ženský deprese s průměrnym počtem vykouřených cigaret na záber 3 (za každou jedna hvězda v hodnocení). Jsou tam sice i vynikající scény (omýváni spermatu, dámy ve sprše, zvracení v ložnici a tak...), ale dost často tenhle film, i se svojí precizní kamerou, jednoduše nudí. (60%) (05.07.2016)

Mám k tomu x výhrad (hlavně předvídatelnost a devadesátkovou strukturu), ale podchlazený Mutuův vizuál, intenzivní herecké výkony a práce s detailem (a tím, co zůstává mimo ořez) to povyšují na zajímavou reflexi éry transformace, která dokáže zachytit šedivou poetiku místa na pomezí svátosti a tělesnosti, minulosti a budoucnosti. #kviff2016 (05.07.2016)