Toowikseu

Nikdy se mi nestalo, abych toho tolik nabrečela u prvního dílu seriálu. Bála jsem se, že budou takhle ubrečené všechny díly, ale nebyly, zato byly opravdu napínavé. Ne všemu se dalo uvěřit, některé nehody a náhody byly trošku přehnané, ale člověk to až tak nevnímal a nebylo to tak bijící. Záporné postavy jsem neměla ráda už od samého začátku kdy vlastně ještě nebylo jasné zda budou záporné. Soo Jin (Min-gi Jo) byla báječná a strašně roztomilá, to právě ona mě tak dojímala a zároveň rozveselovala. Hodně mě zajímalo rozuzlení, pouštěla jsem si díly jeden za druhým a nedovedu si představit, že bych musela čekat než se odvysílají. Úžasné drama, které se jim opravdu povedlo. Flashbacky byly na tom to nejlepší, všeobecně ve všech doramech zbožňuji pohled na minulost, v určitých chvílích cítím nostalgii za krásnými vzpomínkami či bolest kterou prožili a jsem naplno vtažena do děje, postav a jejich vztahů. (11.01.2016)

Two weeks mi přišlo jak kombinace tří: Uprchlíka, 24 hodin a IRIS. Z prvního se nechal inspirovat příběhem, z druhého si vzal formát a ze třetího vzal příklad, jak to udělat, aby se tam narvalo co nejvíc nelogičností. Jasně bavilo mě to. Bavilo mě to hodně. Hrál tam Jun Ki. Ale některé věci mi mozek nepobíral. Třeba police by se tu mohla učit, jak se to dělat nemá. Oni někoho obviní z vraždy a v tom okamžiku jsou se vším hotoví. Tady teda asi minutu po nalezení mrtvoly. Vyslýchání případných svědků přišlo na řadu, až když jim obviněný dokázal, že opravdu není vrah. A takových blbostí tam byla hromada. Osudové náhody, až se začínám cítit osudem sama opomíjená. Zase na druhou stranu jsou tu i věci, které oceňuji. Třeba nahrazení klasických romantických melodramatických chvilek za "rodičovské" melodramatické chvilky. OST mi tu taky hodně sedl. Osobně bych se asi nebránila podívat se na to znova, protože zábava to určitě je a celou dobu to i pěkně odsýpá. (29.09.2013)

Jak já se na tento seriál těšila! Promo plakáty byly prostě neodolatelný! Pravidelný přísun hrdiny na útěku jsem si nemohla odpustit.. Jak já mu fandila! Ale to kouzlo seriálu, který mě očarovalo na začátku, se ke konci nějak vytratilo. Nahodilosti byly zprvu lehce skousnutelný, navíc akční seriál je potřebuje, ale potom vznikaly dost zbytečně uměle vykonstruovaný zápletky.. Vím, nějak se musel kruh uzavírat, ale myslím, že to šlo o dost líp. Stejně jako některé rozhovory, kdy nám neustále něco omílají dokola, jako kdyby byl divák idiot. Ale jo, líbilo se mi to. Přerod hlavního hrdiny, který po tý spravedlnosti přeci jenom touží, mi sedl. Retrospektivní scény s mladýma mně vždy přišly po chuti a s maličkou jakbysmet. A LJG á la Tae San? Ten hoch mě kruci vždycky rozpláče.. Zbožňuju, jak umí zahrát! Za ten úžasnej rozjezd, kdy jsem byla fakt jak na trní, navíc dobrý OST,.. ty čtyři dám úplně bez cavyků. A když si vzpomenu na jeho okulibej účes, kterej na začátku měl, tak mám chuť si to pustit znova. :P (29.09.2013)

Ode mě se v tomhle případě moc objektivity asi nečeká. A i když jsem celou dobu byla seriálem nadšená, tak úplně čistých 5* to není. Mě prostě nebavili Moon a senátorka Jo. Jejich dialogy byly suché a bez života. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Naštěstí všechno okolo mi sedlo. Děj, reálie, hlavní hrdinové a muzika. Lee Joon-gi jistě odpustí, ale i když odvedl opět skvělý výkon a vývoj své postavy ztvárnil skvěle, tak nebyl středem mojí pozornosti. Jeho Jang Tae-san na konci byl úplně jiný, než ten na začátku. Ale i tak byla mojí jedničkou jeho malá "dcerka" Soo Jin. Ta byla prostě úžasná (a to děti ve filmech obecně moc nemusím) a já jsem se na její scény vždycky těšila jak krtek na lízátko. Prostě už teď se úplně klepu na projekci v telce a finální korektury. Moc ráda si to užiju znovu od začátku. 4,5* (28.09.2013)

Opět rozporuplný seriál jež drží nad vodou převážně slušná dávka napětí. Bohužel dojíždí na nelogičnost a slabé herecké výkony mnohých postav. Předně samotná zápletka je absurdní – od kdy si mafián dává schůzku se senátorkou před svou milenkou v jejím domě? Bože, fakt nechápu. Pokud jde o tu transplantaci, tak já fakt nevím, ale zahájit léčbu když nevím, zda bude dárce za 14 dní živej , zdravej, použitelnej a vůbec k dispozici zní dosti absurdně. Navíc holčička je v aseptické místnosti a maminka s ní může být, navíc bez roušky? Aigoo. Park Ha-seon sice v roli královny v Dong Yi nepůsobila špatně, zde z ní mám bohužel dosti tragický pocit – dobře se na ni kouká, ale herecky naprosto nevýrazná a slabá, leč takových postav by se našlo více. Pokud jde o vývoj děje, ten by ještě docela šel, ač v druhé půli již autorům dochází invence a dějí se neskutečné věci, zejména v samotném závěru už byla logika zadupána hluboko pod zem, nejen policisté se chovají jako úplní pitomci. Emotivní stránka věci též neupoutala, zkrátka jsem si ty „dojemné“ scénky se Soo-jin nedokázal nějak připustit k tělu. Takže v součtu jen slušně rozjetý kousek jež má v druhé části už jen sestupnou tendenci. (18.05.2020)