Bony a klid 2

České filmy skomírají a režiséři stárnou. Nemůžete po Olmerovi ani chtít 100% zábavu jako když byl o několik desítek let mladší. Ano jeho filmová tvorba je kapitola sama o sobě, ale má to takový zvláštní styl a nádech. Spíš by jsme potřebovali mladou dravou krev, co se pohrne se vší vervou do dokonalého díla, co u nás zkrátkachybí. Oproti prvnímu dílu se změnil pohled a styl. Herci dělají co mají, příběh by i ušel, ale zpracování nepřináší to co se očekávalo. Dnes je doba někde jinde a hlad po filmech také o nečem jiném než v socialismu. Ale zázraky se u nás nekonají a všechno žije minulostí a potom se nemůžete divit, že to dopadá takto. 25% (27.06.2014)

Když jsem viděl hodnocení a přečet jsem si pár komentářů, tak jsem čekal asi ještě větší sračku. Mně ten film zase až tak strašnej nepřišlel. Spíš úplně zbytečnej. Je to taková zoufalá snaha vyždímat ještě něco z "kultovního" prvního dílu. Ale musim uznat, že několikrát jsem se i něčemu zasmál. A Roman Skamene to je prostě borec. Jinak film nemá hlavu ani patu a často sklouzává do trapnosti, ale 2 (slabý) hvězdy nakonec dám. Jinak je komický, že Prachař jde do Prahy dělat nějakýho rozdavače letáků, protože v Mladý Bolehlavi nemoh sehnat práci. Tady třeba do Škodovky berou i negramotný cikány. Ostatně sám ve Škodovce pracuju a lidi sem za prací běžně dojížděj třeba třeba 60-70 km daleko. (14.04.2015)

,,TAK STARÁ PARTA ZASE POHROMADĚ"... /// TO SI KRETÉNI DĚLAJ PRDEL! Blbeček Skamene, vzdělanej blbeček Prachař, banda dalších blbečků a (vlhký) sny plný lechce vydělanejch jásadel. Mezi ,,VZPOMÍNÁŠ, JAK…“ Evička Tričko vojede dalšího hřebečka, ale HLAVNĚ prej je třeba pořešit, že vekslákům (bejvalejm) je tu hej. Holá zbytečnost. Místy trapná a výsledkem podobná Polívkovu vzpomínání. Jen mám takovej (vnitřní) dojem, že tohle mě docela (vzhledem ke vzpomínkám) uráží. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zrovna jsem přemejšlel, v jakým filmu by mohl hrát hlavní roli Roman Skamene. (V blbým…). 2.) Vyměnil jsem bony za eurodotace. (A co prodávaj víno v krabici, začal jsem archivovat.) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (01.10.2014)

Vždyť je to sračka, na kterou se nedá koukat. Příběh je hrozný, žádná zápletka, žádná akce, nelogicky setřihaný, scénář na blití jen kecy, kecy, kecy. Tak opravdu dnešní mafiáni nevypadají a netočí prachy tak mizerně jako oni a nenechaj se tak jednoduše napálit jako v tomto filmu. Do konce jsem to vydržel jen ze zvědavosti, jestli i zbytek filmu bude tak slabej, jako předcházející půlka ... Snad jediným plusem tohoto filmu je skladba RELAX, která to i tak stejně nezachraňuje. (27.09.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)