Tisíckrát dobrú noc

Když si odmyslím, že postava Juliette je nezodpovědná, sobecká, neolevicová feministka, dost mi též vadilo, co udělala, respektive neudělala v úvodní scéně v Kábulu. Neprozradila policii chystaný sebevražedný útok, za což by pode mě měla být trestně stíhaná a následně jít do basy. Stala se vlastně spolupachatelkou. To je jako byste mluvili s kámošem, o kterém byste věděli, že se chystá někoho zabít a nechali byste to být. Zkrátka spolupachatelka. Je mi divné, že to tu nikdo nezmiňuje. Ona byla zkrátka sobecká svině, ke které jsem si vybudoval dost negativní vztah. Tři hvězdy tak dávám za zajímavé téma, které samo o sobě dokázalo zaujmout. (02.05.2017)

Docela jsem se na tenhle film těšila, hlavně kvůli obsazení, ale i zajímavýmu námětu. Ale bohužel jsem trochu zklamaná. Už podruhé v poslední době mi Juliette Binoche moc nesedla, nějak jsem jí to nedokázala věřit, ani scény s fotografováním a ty ostatní už vůbec ne. Možná je to tím, že angličtina není její jazyk, ale nebylo to ani v její tváři. Bohužel celá emotivnost nebo hloubka rodinného i osobního konfliktu moc nevyznívá. Každopádně pěkná vizuální stránka, úvodní i záverečná scéna jsou působivé. (12.03.2015)

Dost drsná a pro mnohé nepochopitelná studie jednoho válečného fotografa. V tomto případě fotografky. Když pak film rozhoduje o tom, zdali si fotografka vybere svojí práci nebo rodinu, hádejte, co zvolí. Pro mě možná až moc neosobní a místy i nudné. Jinak ale na začátku a na konci filmu dost vypovídající. Prostředek bych klidně vystřihl. (28.11.2014)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)

Film o naivní hloupé britce, které je rodina evidentně ukradená, ale film se tváří jako že ne. Nějaké pokusy šokovat diváka rozstřílenými uprchlíky asi už dneska nemají šanci. Do žánru filmů o válkách a válečných reportérech nepřináší nic nového nebo neokoukaného, snaha nějak apelovat na diváka vyzní jen prvoplánově a naplocho. Předvídatelné, nezajímavé. Kdyby nebylo dobrých hereckých výkonů a zajímavých lokací, cítil bych se hloupě, na něco takového koukat až do konce. (24.06.2014)