Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Místní umělec Bertel pozve na párty ve svém atelieru přítele s jeho chráněnkami a to zejména pak Hilkku, kterou však ve zvacím dopisu příteli nazývá na dnešní poměry poněkud sexisticky „kočičkou“ atd., což ženu naštve a mstí se mu tím, že ho během oslavy okázale ignoruje. To ovšem hlavního „hrdinu“ motivuje k většímu úsilí dívku získat, a tak s kumpány naplánuje trik, ve kterém vlastně působí jako statečný zachránce, aby se do něj dívka zamilovala (ještě víc). (Jenda)

(viac)

Recenzie (1)

Jenda 

všetky recenzie používateľa

Místní umělec Bertel pozve na párty ve svém atelieru přítele s jeho chráněnkami a to zejména pak Hilkku, kterou však ve zvacím dopisu příteli nazývá na dnešní poměry poněkud sexisticky „kočičkou“ atd., což ženu naštve a mstí se mu tím, že ho během oslavy okázale ignoruje. To ovšem hlavního „hrdinu“ motivuje k většímu úsilí dívku získat, a tak s kumpány naplánuje trik, ve kterém vlastně působí jako statečný zachránce, aby se do něj dívka zamilovala (ještě víc). Dnes naprosto naivní a zkratkovité. Jakoby úkolem ženy ve filmu v raném období kinematografie bylo zamilovat se do muže, a to bez zjevného důvodu. Viděl jsem dvě verze filmu, které jsou v současnosti (2022) k zhlédnutí. Na starší DVD se dostal jen zlomek filmu v podobě 17 minut, ale odborníci z Národního audiovizuálního institutu se značně snažili a podařilo se jim ze záložních nahrávek či jen fotografií sestavit 62 minut (byť rozdílné (ne)kvality obrazu) z tohoto 88 minutového téměř zničeného filmu. Je třeba říci, že dalších více než 40 minut materiálu dává filmu rámec a film má pak samozřejmě mnohem větší smysl. Po technické stránce si je možné všimnout, i na rozdíl od předchozích filmů Erkkiho Karua, nápadného zmnožení close-up záběrů na herce. Kamera je stále převážně statická, ale Kurt Jäger se již naučili „švenkovat.“ Má jít o první pokus o salonní komedii, která, pokud jsem to správně pochopil, má být postavená na dialozích, což je u němého filmu obtížné. I tak však Erkki Kivijärvi propašoval do mezitextů několik jedovatých vtipů. Osobně ve scénáři nacházím i náznaky grotesky – Zejména pak ve scéně, kdy hlavní hrdinka nastaví nohu jedné z vedlejších postav, aby ho pak ještě zpražila větou: „Čím krásnější muž, tím ošklivěji padá“. Férové je i říci, že proces „strašení“ mladé ženy je napsán hezky a je docela zábavný a druhá polovina filmu, odehrávající se na falešném rodinném sídle, z tohoto filmu udělala lehce nadprůměrně zábavnou komedii. Všechno okolo je jen omáčka. Musím souhlasit s dobovou kritikou, že z hereckého obsazení ve filmu vynikají nejvíce Yrjö Somersalmi a Paavo Kostioja v rolích souputníků hlavního hrdiny. Zbytek herců, včetně hlavního protagonisty, mě příliš nezaujal. ()

Galéria (4)

Reklama

Reklama