Na druhý pohled

Na nedělní televizní film ČT jsem se nedíval tedy už hrozně dlouho. Ale bylo to fajn. Ono si sice myslíte, že to máte všechno pěkně prokouklý a že vás nemůže nic překvapit, ale mě se ten závěr hodně líbil a i mně překvapil. Hodně se mi kloíbily takové ty "vedlejší, příběhu nepoplatné věci" jako tetování, knihy, tvorba. A samozřejmě herecky vělmi slušná práce (i když Barešovi na chuť nepřijdu asi nikdy). Bavili mně dialogy a vzájemné "smečování" (hlavně ve dvojici Dastlík-Hybnerová) některých postav. A s Hybnerovou bych rozhodně rád někdy zachlastal, jestli je takhle pod parou normálně, tak s ní musí být docela prdel. 3,5* (10.03.2014)

Naprosto mě překvapil herec neherec Tomáš Dastlík, role se ujal bravurně neměla jsem pocit, že koukám na herce ale opravdu na člověka co vypadl z basy a to je na české filmové poměry překvapující. A třeba vyzdvihnout scénu, že dnes už se bez smyslu tetuje kdejakej pablb... Rozhodně tenhle nenápadný snímek stojí za zkouknutí. (28.05.2014)

Ze scénáristových bot trochu čouhá konstruktivní sláma (přílišná snaha o polidštění hlavního hrdiny), ale jsou ve světě filmů případy, kdy se to dá s klidným srdcem prominout. Třeba, když je ona konstrukce podřízena hlubšímu příběhu, jenž chytne a jen tak nepustí. Tento snímek je toho důkazem a já si díky němu po delší době zase užil nedělní večer s ČT1. (09.03.2014)

Druhý pohled by si zasloužil delší stopáž, ale i s těmi sedmdesáti minutama filmaři dokázali malý zázrak, po nějaké době opět české drama, co má říz. Líbila se mi atmosféra v rodině bez otce, do které přišel neznámý příbuzný, takové to souznění lidí, kteří jsou sice dost rozdílní, ale spojuje je jedna věc. Herci jsou samozřejmě od toho, aby tu atmosféru vytvořili, ale tady se to povedlo moc hezky (na to, že dva z nich byly odrůstající děti). (24.04.2016)

Jak se stát padouchem v dětství snadno a rychle, aneb co se v mládí naučíš, to už ti nikdo neodpáře. Film o dvou bratrech z opačných okrajů společnosti ukazuje, že není vše černobílé a síla charakteru je větší, než vnímání naší osobnosti společností. Trochu mě mrzel otevřený konec, ale jinak je příběh pečlivě vystavěný, zajímavě obsazený a sympaticky přitažlivý svou upřímností. (10.03.2014)