Díra u Hanušovic

,,TAM NECHOĎ, SÓ TAM SAMÝ ČURÁCI!...“ /// Tak tohle je fakt hustě náročnej biják! Rozhodně žádná řachanda. Jestli se teda netlemíte jako kokoti smradlavýmu houmlesákoj kvůli tomu že smrdí, nebo slovu kurva, protože … je asi kurva vtipný žejo. Rozhodně je tady teda víc sexu než ftipu. (jestli se u vás na vsi nepíchá, tak je volba jasná!) Rozhodně je třeba brát film z takovýho toho (jak říkáme my fajnšmekři) globálního hlediska a vocenit to (až neuvěřitelný!) CELKOVÝ vyznění. Přijmout ten fakt, že jako ty lidi takový sou. Že taková díra je. (Je? Prej jo... Říkal Michal, že…) Film, kterým rezonuje ticho (sedět vedle někdo s popcornem, tak je zaděláno na dost brutální zábavu!) a je vo naprostým hovně! (Že píšou vo díře? Myslím, že by to ještě mohli změnit...) To je jako v tom bijáku vod Hanekeho. Akorát teď už dokážu tyhle kousky ohodnotit! Nebo vocenit? (Takže bych celkem doporučil věřit tý první větě.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přijel na návštěvu Véna z vesnice a chci mu udělat radost. 2.) Přijel jsem na návštěvu a chcu rodině ukázat, jak to U NÁS žije! 3.) DEJVICE!. /// PŘÍBĚH * HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.07.2014)

Pár zajímavě rozzáběrovaných scén a nucení se do deadpan poetiky nestačí, když film spoléhá na klasické pilíře české komedie: vidláky, chcípáky, vulgarismy, upocené soulože, hvězdy přehrávající v "komických převlecích". K tomu si připočtěme stupidní stereotypy a vynalezení nové formy dialektu, což je tak to jediné, v čem Krobot vyniká. Díra nabízí bídu tuzemské kinematografie v plném rozsahu, jen v trochu přijatelnějším balení. (09.07.2014)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)

Snímek o lidech, kteří začínají stavět dům od krbové římsy - humorný i lidský náhled do života osob na Jesenicku, oblasti, kde se s lahváčem Šeráku vstává i chodí spát, zelená se pije ve velkém a každý se se svým osudem snaží vypořádat, jak to jen jde. Skrze jednotlivé příběhy místních hrdinů se Krobot skvěle přibližuje mentalitě celé této oblasti a s nádechem poezie tuto mlhavou a krutou vysočinu přenáší k divákovi. Když sedím v jedné z hanušovických či okolních hospod, v oblasti, která vás okamžitě vtáhne do sebe, přemýšlím o okolosedících štamgastech, jak asi jejich život probíhá. Tento film mé myšlenky a představy vystihl naprosto přesně. (09.07.2014)

Jak tvrdí sám Krobot, je tento až mystický kus zasazen do podhůří Jeseníků, dramatického a fotogenického to prostředí, protože diváka tuze láká a Krobota to zřejmě lákalo taky. Bohužel musím konstatovat, že vzletné vyprávění ve stylu Bohouše Hrabala nepřichází a Krobot si obrazně sere do vlastního hnízda. Nejenže poslouchat nucený dialekt, který cedí pražští herci přes pysky, je jak házení skla do popelnice, ale příběh má co do smysluplnosti a zábavnosti asi tolik, jako mistrovství v žehlení kapesníků na přesnost. Nedá vám to naprosto nic. Jen nicneříkající vzorek bezcenného života neznámých nesympatických lidí z nějaké prdele, která by mohla být prakticky kdekoliv, nejen na Jesenicku. A tak z původně zamýšleného regionálního dramatu vzniká jen tupá komedie o buranech z vesnice. 30% (08.11.2021)