No se Aceptan Devoluciones
Instructions Not Included
Réžia:
Eugenio DerbezHudba:
Carlo SiliottoHrajú:
Eugenio Derbez, Loreto Peralta, Daniel Raymont, Karla Souza, Alessandra Rosaldo, Ari Brickman, Arcelia Ramírez, Hugo Stiglitz, Jeannine Derbez, Arap Bethke (viac)Obsahy(2)
Valentin je playboy z Acapulca, který se ochotně a rád se vyspí s každou turistkou, která mu zkříží cestu. Jednoho dne se ale takový bývalý flirt jménem Julie objeví na jeho prahu i s holčičkou jménem Maggie, prohlásí o ní, že je to jeho dcera a pak je oba opustí. Překvapený Valentin se i s Maggie vydává do Los Angeles, kde se snaží Julii nalézt. Jejich cesta se ale nakonec protáhne na šest let, během nichž se z ustrašeného playboye stane vyhledávaný filmový kaskadér a z malé holčičky jeho hodně netradiční osobní trenérka a manažerka. Maggie se totiž neustále stará o to, aby Valentin musel zvládat různé úkoly a stal se tak z něj pořádný chlap. Problémy nastanou, když se na scéně opět nečekaně objeví Julie a Valentin si uvědomí, že by o Maggie mohl přijít a ztratit tak najednou milovanou dceru i nejlepší kamarádku. (Cinemart)
(viac)Videá (8)
Recenzie (111)
Super komedie zajimavě míchnutá s rodinným dramatem. Spousta nečekaných zvratů včetně konce. Výkon Eugenio Debeze je neotřelý a hodně vlastní bez nějakého velkého přehrávání. Začátek je dost divoký, ale po přesunu do LA se film dostává do velice příjemné roviny. Na mexický film se nedá říct jinak než klobouk dolů. Jsem rád, že i mimo hollywoodské škváry vznikají takto kvalitní komedie, u kterých se člověk od srdce zasměje a stejně tak upustí i nějakou tu slzu. Super volba na nedělní večer. ()
Krásný film. Komedie a drama, vtipné a úsměvné situace fantazie střídá drsná realita. Ale o tom to asi je, je to prostě přenesený život do podoby filmu. Nemůžete ho brát příliš vážně a přeci to někdy jinak nejde. Za mě, je to krásný kousek, na který se rád podívám znovu. I když potitulkovou scénu bych s klidem vynechal a nechal raději ještě v klidu doznít závěr filmu. ()
Wow, konečně dobrej film bez typického amerického kliše typu máma se vrátila, zamilovala se do táty a žili šťastně až do smrti bla bla bla. Tohle mělo spád. Chvílema si myslíte že víte co vás čeká a najednou je to zase jinak. No super. I když zrovna nemusím tyhle rodinné filmy, ale poplakala jsem si. ()
Koukám, že jsem jeden z mála v tomhle kině, kdo se po pěti (!) minutách zvedá a znechuceně odchází. Špatně. Zdrhá, mizí, peláší pryč. S pocitem studu, že chtěl na něco takovýho koukat. Naštěstí se o tom, že to bude totální marnost, nepotřebuju přesvědčovat 2 hodiny. Kouknu na sedmdesátiletýho omšelýho tátu desetiletýho kluka a mám více méně jasno. ()
Tak prostě na to koukáte, občas se dost a upřímně zasmějete, sem tam si říkáte, jestli by neměl přijít nějaký zvrat a sotva si to pomyslíte, je tam! Ke konci se to vaří zbytečně dlouho, až máte strach, že se vypaří všechna šťáva, ale pak si uvědomíte, že nejde o klasickou americkou slátaninu a odpustíte Mexiku úpadek dynamiky, koření je tam dost. Prostě se na to koukat dá a dějově to nijak neklesá, jen sem tam je znát, že měl autor problém některé pasáže vyhodit, ale zase asi řekl, co říct chtěl a totálně se přitom nezesměšnil a diváka nevyhnal z kina. Nevím, jestli jsem v tom nepozoroval lehký patos, pak však přišel konec, který vzal dech, totálně vyvrátil předsudky a rozložil mou myšlenkovou konstrukci, nutno říci, že dost variabilní a složitou a vzbudil zcela oprávněně šok. A tak otevřeně říkám: tohle jsem nečekal. ()
Reklama