Fair Play

V polistopadové filmové produkci hrané kinematografie patří FAIR PLAY do mírného nadprůměru a je také pozoruhodný tím, že se obírá sportem, v tomto případě vrcholovým. Tato temná kapitola našich předlistopadových dějin mohla být ještě o něco přesvědčivější buď tím, že by vypustila poněkud samoúčelnou vazbu na Chartu 77, nebo pokud by založen na skutečném případě, řečeno polistopadovštinou, pokud by narativ byl opřen o dokumentárně doložitelnou skutečnost. Herecky i režijně byl film zvládnut na profesionální úrovni. (07.04.2023)

Udělejme si malou statistiku. Je to již čtvrt století, kdy většina českých filmů řeší zlotřilý komunistický režim, bez invence, bez uměleckých schopností, ale ono to u agitek asi není ani třeba. Z toho snímku jsme se dozvěděli, že kdo nebyl estébák, byl disident, nebyl-li ani jedno, byl emigrant. Je tedy s podivem, že režim vydržel tak dlouho, když estébáci byli v tak nevýhodné menšině. Pak jsme se z toho filmu dozvěděli, že po steroidech rostou chlupy a zanikají ňadra. Možná je má Bárdos jen po tatínkovi, ale tomu příliš nevěřím, neboť jsem přesvědčena, že zdravý jedinec mužského pohlaví má prsa větší. Agitační filmy se nikdy příliš nesoustředily na logiku jednání svých postav, ale co je příliš, to už je skutečně moc. Fair Play bylo hodně blbé. A když se vrátím zpět ke statistice, hráli v něm jen dva herci, Geislerová a Bareš. Ty okolní šmíráky nepočítám. Za těch asi 10%, které se věnovaly sportu, bych ráda udělila půl hvězdičky. (22.01.2015)

To téma bylo tak zajímavé, že mi ani moc nevadilo, že to bylo poněkud divně natočeno (tak nějak bez emocí, že to děvče je třeba podvedeno a opuštěno a mně je to tak nějak jedno) a že tak mizerný výkon jsem u Aňy Geislerové ještě nezažila. I přes ty nedostatky je to příjemné osvěžení v trochu stojatých vodách českého filmu poslední doby. (06.10.2014)

(3x) Velmi slušný pokus o velký domácí sportovní film, výborné herecké výkony, vhodně zvolené téma. Leč jedna drobnost kazí ryze realistické vyznění celého projektu - hlavní postavy děje se pohybují ve zručně zrekonstruovaném retru začátku 80. let, ale jako by mimo nich nikdo jiný v té době neexistoval. Samozřejmě nejen na sportovní výkony Bárdos a Josefíkové je radost pohledět a o tom to celé je. A Aňa Geislerová se královsky přehrála do rolí matek už před několik lety a stále jí nedochází dech a nachází v sobě stále nové a nové polohy herectví. Za což jí patří opětovný dík. #prazskefilmoveleto #kinobus (11.07.2014)

Miro Žbirka to ví, život prostě nehrá fér a je otázka, jak se s tím vypořádat. Hrdinové snímku Andrey Sedláčkové tápou a hledají cesty ven stejně jako každý z nás...systém z venku ovlivňuje jejich osudy víc, než by si přály a problémy se kupí. Snad díky schopné dramaturgii, přirozenému vyprávění, snad díky blízkosti prostředí českému diváku, je velmi jednoduché se postavami ztotožnit, porozumět jejich pohnutkám i nečernobílosti situace, vklouznout do děje, řešit s nimi náročné situace, držet jim palce a pobrečet si nad marností určitých systémů... (12.07.2014)