Päťdesiat odtieňov sivej

Hodnotit budu až po zhlédnutí celé trilogie (že by nikdy?) Zatím jen postřehy na okraj. Téma mě nešokovalo, výběr herců sedí, ale neznám knižní předlohu, nemohu posoudit jak moc se paní režisérka trefila. Viděno 27.9.2020.  Od začátku jsem tento film vnímala jako počátek trilogie. Pokud by neměl pokračování, byla bych hodně zklamaná, protože konec vedl do prázdna, nekonala se žádná proměna, šokující téma nepřineslo žádné šokující zjištění. (23.9.2022) (28.09.2020)

Za prvé jsem ráda, že jsem nečetla knihu a tak jsem nebyla ničím ovlivněná až na fakt, že se kolem tohoto filmu nadělalo tolik humbuku. Ale jsem tvor zvědavý a chtěla jsem si udělat svůj vlastní názor. Takže scénář mě opravdu nijak zvlášť neoslnil. Do poloviny jsem měla pocit, že se dívám na Pretty woman v jiném hávu, ale přece jen tušení budoucích věcí, tomu dávalo jiný odstín. A tady začíná asi ta kontroverze mnohých uživatelů. Takže za mě byla Anastasia v podání Dakoty Johnson tou, která svým zjevem a hereckým podáním zcela určitě táhla celý tenhle projekt na sto procent. Jí jsem věřila absolutně všechno, byla famózní. Ano, tohle byla skutečná zamilovanost spojená s naivitou. Zamilovaný člověk dělá věci, které by za normálních okolností považoval za směšné, uvažoval a jednal by rozumně. Tancovali jste někdy na Beethovenovu devátou symphonii ? Myli jste okna sprejem na koberce? Takže jsem se nedivila Anastasii, že byla schopná poddat se tak zajímavému a navíc pohlednému muži, jakým byl Christian. A ty sexy chvilky byly přece roztomilý:-) U Dormana jsem dost přemýšlela o tom, proč byl takový, jaký byl a mnohé to silně iritovalo. Našla jsem si jedno možně vysvětlení. On byl přece miliardář, který musel vystupovat velmi uhlazeně, reprezentativně a disciplinovaně, tudíž bylo absolutně nemožné hledat u něj nějaké výrazy vášně, či jiných emocí. A navíc byl ovlivněn i mnohými faktory z jeho minulosti, kde jsem se toho dozvěděla minimum, ale jeho poznámka o padesáti odstínech šedi je přece dost výmluvná. Nicméně jeho SM scénkám a dominanci jsem moc nevěřila, to přiznávám, ty byly místy opravdu takové, že jsem dostávala záchvaty smíchu. Až téměř ke konci v reed komůrce jsem konečně zaregistrovala jeho běsy v očích, ale jen mírně, k alfa drsnému samci měl opravdu dost daleko. A byly momenty, kdy jsem měla pocit, že se snad karta obrátí, Ana uměla velmi rozhodně říct to své ANO a Chris poslechnul na slovo. V The fall byl přece jen dokonalejším sériovým vrahem mladých roštěnek, zarostlý, temný a zlověstný. Dávám tři, protože s jistotou vím, že se na případné pokračování podívám a s dvojkou bych si připadala pokrytecky. Takže do příště Chrisi zarůst vousama a uvidíme, co s tebou? (22.04.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Velká nuda, ale filmařsky je to vlastně ok - všechno, co se tomu dá vyčítat (plytké charaktery, špatně vystavěný příběh, nezajímavá erotika), to vše je pouhým věrným odrazem samotné knihy. Sam Taylor-Johnson se s prázdnotou předlohy docela poprala a přestože ve filmu de facto o nic moc nejde, většinu času se na to nic slušně kouká. Herecky to bohužel příliš nefunguje (hlavně Dakota mi do role naivní školačky vážně nesedla, ale i Dornan je na nejvíc sexy muže málo nadsamec) a hlavně ke konci už nuda vibruje na maximální stupeň, protože přichází nucené drama, vedoucí k "To Be Continued". Existují ale mnohem větší a horší slátaniny. Tahle má jedinou (ne)výhodu v tom, že o ní každý mluví. (18.02.2015)

Padesát odstínů deprese. Tak a jdu se zabít. Moje životní světlo právě vyhaslo a tento proklatý život, již pro mě nemá smysl. Ptáte se proč? Ne nemůže za to shlédnutí této trapné pozérské sračky. Na tu jsem se dokonale připravil. Knihama tak maximálně topím, takže knižní zpracování jsem nečetl a číst nebudu. Ono totiž něco jednou vidět, je bolestivější, než to stokrát číst. Takže o samotný film nejde. Zhroucení mého životního snu spočívá v něčem jiném. Na tenhle film jsem se podíval z jediného důvodu a sice poté co jsem tu zaznamenal snahu o co nejvíc třeskutě vtipný výblitek (pardon říká se tomu komentář) a mocné snahy o to, aby se na základě tohoto výblitku kdejaký TrAPák stal internetovou hvězdou u zvláštní školou povinných retardovaných assbůkářů, jsem si řekl : Wáco už tu nebudeš za vocasa, přestaneš bejt nulou z uchcanými 59 body a postaráš se o to, aby celá tahle databáze věděla kdo je to Wacoslav1!!! Nebudu vám lhát. Toto byl jediný důvod proč jsem se poohlédnul po téhle koncentrovaně trapné knihovně červených škrpálů. Myslel jsem si totiž, že budu zasažen takovým záchvatem inspirace, že tu svým grandiózním komentářem všem těm děckám vytřu prdel. A ono to neklaplo. Nechápu přitom co jsem udělal špatně. Vytvořil jsem si dokonalé vizuální podmínky ke sledování tohoto filmu. Ne nejsem vocas, abych na takovouhle pakárnu chodil do kina. Vyhlédnul jsem si na netu parádní TSko a k němu jsem si stáhnul exkluzivní vygůglený titulky, aby mi z toho vylezli pořádný nesmysly. Vyžunknul jsem flašku vína a z příslibem mimořádnýho zážitku jsem se do toho pustil. A teď tu najednou sedím před monitorem a sem v piči. Místo toho abych teď do klávesnice datloval svůj životní, neopakovatelný a neodolatelně kůl komentář, tu sedím, v hlavě prázdno, jak na účtu před vejplatou. Prostě když se mají dostavit ty kýžené geniální myšlenky, tak mě žádný nenapadají a jediný na co se zmůžu je tahle upřímná zpověď. Při jejím psaní jsem přišel na to, že nemám žádný talent, nedokážu bavit retardovaný děti a nestane se ze mě assbůková hvězda, protože můj virový koment se nestane virálním a tudíž se mi zdejší internetová omladina nebude klanět a žel bohu ze mě a mého nadání ani nebudou náctiletým prcinkám vlhnout kundičky. To je šok. Zklamal jsem... Co si teď počnu?! No nic jdu si to hodit. Pro lidi jako jsem já už stejně není na tomto světě místo. Brzo budeme převálcováni generací zasranů odkojených na fucking booku. Prostě když nemáš FB, tak nežiješ a nejsi člověk víme? Každopádně jsem zdrcen z toho, že jsem promeškal svoji životní příležitost, takže dejte sbohem Wacoslavovi1. Bylo mi tu s vámi dobře, ale teď si jdu vyzkoušet padesát způsobů smrti.5% (18.02.2015)