Žena v čiernom 2: Anjel smrti

výběrem atmosférické písně "O willow waly" coby hudebního podkresu pro trailer se tvůrci poněkud zbytečného sequelu Ženy v černém otevřeně přiznali k tradici nejlepšího britského duchařského hororu (o zlatých časech Hammeru nemluvě). o to výrazněji se projevuje jejich selhání vyrovnat se vytyčeným vzorům. vysokou úroveň kamery a výpravy z prvního filmu volné pokračování sice udrželo - především reálie strašidelného domu a ostrova v mlze jsou obzvláště vydařené - a hlavní role se povedly obsadit vhodnými hereckými představiteli, ale tím výčet kvalit bohužel končí. k dobrému filmu je to stále příliš málo. zápletka je k uzoufání plochá, stejně jako i ony postavy, vystřižené úhledně podle neživotných šablon. fikční svět, ač by měl být žánrově definován duchařským hororem, se řídí spíše pravidly žánru fantasy, navíc značně nedomyšlenými, jelikož nadpřirozeného elementu se zjevně žádná pravidla netýkají a děj kolem jeho projevů soustředěný následkem toho vyznívá jako samoúčelný sled záminek pro náhodně rozeseté a citelně laciné lekačky a surreálné retrospektivy a nikoliv jako věrohodná (suspended disbelief included, pochopitelně) a soudržná linie děje. nadměrná dávka patosu a klišovitý závěr zmíněné nedostatky jen prohlubují a znemožňují zformování atmosféry znepokojení, natožpak zděšení a hrůzy. mohu jen gratulovat sám sobě, že jsem poslechl svůj instinkt a nemarnil v tomto případě čas a peníze na návštěvu kina. (30.03.2015)

Jednotka ma viacero nedostatkov, ale oproti dvojke je to majstrovské dielo. Prostredie starého domu aj močiarom boli silno atmosférické, ale to je asi tak jediné, kde je atmosféru i cítiť, no ale celok je slabučkým odvarom v ducharskych filmoch. Film stavil na lacné a hlavne predvídateľné lakačky. Po celú dobu trvania film dva krát trocha zaujal a ináč to bola prekliata nuda. Keby tam nebolo toho tajuplného prostredia , tak by som išiel aj na nižšie hodnotenie. (10.03.2015)

Navázat na slušnou jedničku tímhle nedomrlým pokračováním? Prečo Jano... Plno nelogičností. Tak třeba. Nejdříve zazní věta, že v domě není elektřina, ale je v něm hodně svítilen a svíček, pak se baví o vypnutí generátoru, pak jdou do sklepa, pracně zažehnou jednu svíčku, načež zmizí malá holka a Harry náhle vytáhne baterku, když jí jde hledat. Nebo paní Hoggová na začátku logicky protestuje proti tomu, do jakého kutlochu to poslali děti, načež, když míra divných věcí začíná být neúnosná, je to ona, kdo protestuje proti odchodu. I když v případě, že ze všech možných míst přesunou děti zrovna na klamný cíl pro německá letadla, má odpor proti tomu jistou logiku (ale proč nejít jinam, že?). Dává to smysl nebo se na to nedobře dívám, Veverko z Bitýšky? K tomu ten malý Edward, kolem kterého se hodně děje točilo, je hrán příšerně nesympatickým klukem. Chybí atmosféra, větší sympatie k postavám (a tím i větší strach o ně), propracovanější vývoj děje. Rychle to skočí k hlavnímu tématu (což neznamená, že by děj odsýpal nebo byl dokonce strhující), protože filmaři předpokládají, že diváci viděli jedničku, jenže postavy jí vidět nemohly. Nějaké stylové zakončení? "Nikdy vám neodpustím... tohle pokračování." (15.08.2016)

Tohle pokračování bylo teda o dost slabší než minulý díl. Atmosféra je opravdu mizerná, postavy nejsou moc zajímavé. Je to celé dost tmavé. Lekačky nejsou nic extra a ani samotná Žena se tam moc neobjevuje. Takže děj se posouvá až do roku 1941, kdy jsou do domu v bažinách poslány děti z bombardovaného Londýna. Dvě vychovatelky se tam o ně starají. Děti ale začnou záhadně umírat. Zbytek si asi dokážete domyslet sami, zbytečné pokračování... "Nemám rád vodu." (27.08.2015)

Úplně zbytečný pokračování, už v jedničce se to regulérně uzavřelo a oni prostě nemaj co točit, tak udělaj dvojku z období o několik desítek let později. Přijde mi prostě hloupý se snažit něco okopírovat a trochu poupravit, přitom je tohle úplná klasika posledních let. Od začátku do konce předvídatelný, ničím speciální, kdyby se aspoň pokusili to něčím povýšit, jedinou scénou. Copak to nikdo nekontroluje, než se to vypustí? Styděl bych se pod něco takovýho podepsat. (22.01.2019)