Temný prípad

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

True Detective si svou hutnou atmosférou a vykreslenými charaktery dává Hannibala k snídani, obědu i večeři. Neskutečná lahůdka, od které se nedají odtrhnout oči a nervy jsou tak našponované, že by se na ně dalo hrát. Pokud bude Cary Fukunaga točit "It", tak do kina jedině s plínkami. Tenhle seriál bych doporučil tvůrcům The Following, aby si nastudovali jak se pracuje s atmosférou a napětím. (18.01.2014)

Ač první díl naznačuje, že by pravý detektiv mohl na poli poctivé policejní práce konkurovat jinak bezkonkurenčnímu The Wire, další díly se uberou trošku jiným směrem. Zkoumaný případ ustupuje do pozadí a seriál (jako většinu seriálů) začnou ovládat charaktery, jejich vztahy a osobní prožitky. Rusty je fenomenálně napsaná a fantasticky zahraná postava, krade si seriál pro sebe. Je nesmírně chytrý, přiměřeně asociální, ale stále zůstává lidský (na rozdíl od přikrášleného Sherlocka a vlastně i Dr. House, který je přeci jen pořád více seriálovou postavičkou, než reálným člověkem). Pomalejší tempo ve prospěch temné atmosféry je také velkým plus, dostáváme se více do hloubky, nahlížíme na duo protagonistů z rozličných úhlů i časové perspektivy. Paradoxně (malou) slabinou Temného případu je samotný případ, který oproti realistickému ztvárnění charakterů a jejich života působí spíše jako fantastická hororová povídka z minulého století. První série 9/10, druhá série 8/10 (31.03.2014)

Nepopiratelné kvality (vzhled filmu, ale filmový rámec by byl asi lepší = moooc pomalé a mám takové nutkání, že tohle bylo až pro potřeby televize rozředěné), neotřelé prostředí a jeho atmosféra, slušné herecké výkony. Ale také fan hype a teorií jak v "detektivním" LOST - který samozřejmě jen blouznivě až zbožně touží po něčem víc, než nám dokáže tvůrce dát. V (ne)dořešeném případu i přehnaně nábožensky skomírajícím (pod)textem. Všeho v dobrém i zlém! Amen. 70%. (12.03.2014)

Vševědoucí blázen Rust a myšlenkově poněkud pomalejší Marty jsou hodně zábavnou detektivní dvojicí, která dostala velmi zajímavý případ. Ovšem, kdyby se s ním mazlila o něco méně a kdyby zdlouhavé budování atmosféry nebylo na úkor děje, tak bych byl ještě o hodně spokojenější. Já bych si zkrátka dovedl představit, že ten osmihodinový seriál někdo zručný sestříhá na dvouhodinový film. Kdyby dali nůžky do rukou například mně, tak by z toho vznikl sedmiminutový kraťas bez hlavy, paty a atmosféry, což by stádo filmových kritiků jistě zahnalo do vášnivé debaty o tom, zda jsem génius či debil (pravda je někde venku). (17.09.2014)