Frank

Velmi neobvyklé, zajímavé a poetické. Čekal jsem nařachanou komedii, ale bránice se mi zachvěla jen párkrát. Spíš je to takové melancholické s občasnými lehčími momenty. Velmi originální absurdní postavy, ze kterých nejvíc vyčnívá (opět) vynikající Fassbender, který si mě získal i bez mimiky. Dále stojí za zmínku podmanivý vizuál a netradiční soundtrack. Přesto mi některé části úplně nesedly a to zabránilo lepšímu zážitku. 6.5/10 (28.09.2014)

Že to bude totálne uletený britský indie bizár sa dalo celkom čakať. Aj tá nemožná hudba odpustená, ale úplný záver (a prekvapenie v podobe Fassbendera bolo veľké) mi zmaril predstavu o tom, kam ten film ide. Inými slovami. Fandil som tomu celý čas, ale koniec ma nechal neuspokojeného. Pravdepodobne som niečomu nepochopil, za čo film nemôže, ale tak čo už... nech mi Frank odpustí (04.01.2018)

V podstatě dost normální film. Postava Domhnall Gleesona jakožto hudebníka bez talentu konečně dostane příležitost hrát s jakože avantgardní kapelou plnou mentálů. Řeší se co je mainstream a co ne, za jakou cenu stojí dělat něco líbivýho, a jaký to asi je být nula s pár tisíc followerama na Twitteru ve skupině neskutečně kreativních a talentovaných lidí. Sem tam si to trochu protiřečí; nadává se na popovou hudbu a ukulele, a přesto je to právě ta hudba, která soundtrackově doprovází celý film. A Sherlockovský trend s cpaním všeho co máme na našich smartphonech na obrazovku už taky trochu prudí. Takže, Frank je vlastně trochu jako Gleesonův characker; strašně se chce líbit a být něco víc, ale nakonec je vlastně dost obyčejný. (23.05.2014)

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)

Slušnej mindfuck, ale zase ne až tak weird, jak by to asi samo chtělo být. Domhnall s každou další rolí úspěšně trénuje schopnost krást si celej film pro sebe, Fassy charizmatickej i s tou blbou kebulí a hudba taková, že by to chtělo natočit jako plnohodnotný album. Jo, takhle nějak si představuju tvůrčí proces takových Deerhoof. #chinchilla (03.08.2016)