To Kapitola 2

Skutečně nerozumím tomu, jak se u Warnerů povedlo prosadit skoro tříhodinový horor! (podle Imdb 169min). Původní sestřih prý měl skoro 4 hodiny a ačkoliv v zásadě nemám problém s dlouhými filmy, hlavní slabinou druhého To je rozhodně jeho délka a rozsekané na dvě části by to možná fungovalo lépe. Pro studio proslulé rozsekáváním filmů (Hobbit, HP 7) nepochopitelně nevyužitá marketingová příležitost. Mimo délku stopáže ovšem prakticky nemám ani tentokrát výhrad a fascinuje mě, jak se režisérský rukopis Andyho Muschiettiho patřičně vytříbyl (od dob průměrové Mama). Samozřejmě to má co dělat i s tím, že rozpočet byl na poměry hororů velice štědrý a jelikož jsem před měsícem viděl Řbitov zvířátek (a mohu porovnat i s jinými kingovkami z nedávné doby, kupříkladu suprové Geraldovy hry), jasně vidím jak se oproti To jedná o chudé příbuzné. Největším tahákem druhého dílu bylo samozřejmě sympatické obsazení (ano, Bill Hader je nejlepší) a toho se také dovedlo využít na max, McAvoy doufám bude v podobném přívalu rolí pokračovat. Pennywise je vlastně pořád fajn, málokdy otrlejšího diváka vyděsí, nýbrž spíše šokuje odpornými a nechutnými záběry, Bill Skarsgard už si však může náležitě odpočinout, jeho klaun se už dosyta vyčerpal. Umím si představit kompletní dvojdíl, jímž nyní režisér vyhrožuje? Spíše ne, druhé To působí jako prodloužená verze, která měla být spíše k dispozici až na VoD. (11.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Jelikož jsem viděla To, Tamto, Ono, Tohleto a Tentononc, tak jsem musela vidět i tohle to. Teda...tohle TO: Kapitola 2 (ta posraná) . Jak mě první film nadchnul, až sem si jí chtěla v kině teatrálně vydrnkat, abych byla dokonale (u)spokojená, tak u pokračování jsem si jí chtěla teatrálně vydrnkat jen proto, abych ten film nějak přežila a měla alespoń nějakou pěknou vzpomínku. Jako na férovku - Já šla na horor. Dostala jsem horor pro desetiletý caparty, ne-li přímo rodinný film a jak mě nasrala už Annabelle 3, která se mocně držela zpátky, tak To mě dodělalo. Jako family movie to je fajn a pokud je Vám těch zmíněných deset, budete nadšení !! Já sice vypadám na 12, ale buddhožel pro mě jsem rapidně starší, takže sem jen lomila rukama a kopala nohama do sedačky přede mnou, proč jen, u Buddhy, zkurvili další mojí oblíbenou hororovou postavu. Klaun Pennywise je tak oficiálně přejmenován na PENISVAJS páč se celej film choval jako regulérní čurák a zatímco v jedničce děsil, tak tady byl k smíchu nebo spíš k pláči. Nemluvě o tom, že byl drtivou dobu digitální čímž se absolutně ztratilo kouzlo opravdovosti, co byla v jedničce. "Epický finále" byl tak nehoráznej digibordel, že sem si chvilku říkala jestli nejsem na nějakém nepovedeným dílu Avengers a očividně jsem nebyla sama, koho to sralo páč lidé začali hromadně odcházet z kina. Při "vyvrcholení" filmu. A ne, nebylo by to tím, že by finále bylo tak děsné, že by se báli a prchali, ono bylo tak DĚSNÉ že se loudali ven se slovy - To je taková píííčovina !! A víte co? Měli pravdu. Já na konci chytila regulérní záchvat smíchu když se PENISVAJS skoro rozbrečel a sama sebe sem se ptala, na čem rejža jel za matroš zvlášt, když jedničku natočil skvělou. U dvojky tak můžu pochválit max to, že herce vybrali fakt prvotřídně (tři byli svým dětským verzím opravdu hoodně podobní, vlastně čtyři, ale tak černoch stejně jako my, je každej stejnej) . Jo a mělo to hezký barvičky. Paráda. Možná ze mě jen mluví nasranost, že atmosféra, napětí a vše, co bylo v jedničce, je tady v prdeli, nebo jsem měla náběh na měsíčky, každopádně film mě tak nasral, že už to hovnocení, co mu dám, je na tuhle sračku pro děti až moc! (16.09.2019)

Tak mi zabili klauna! Mého milého Pennywise z r.1990, veselého a hravého klauna, důvěryhodného a chápavého, občas i s lehce zádumčivým úsměvem... dokud nevycení zuby!!! To byla ta pravá hrůza, ostatně jako v životě samém. A nahradili ho prachsprostou bafací zrůdou z remake kanálu. A ať se na mě dnešní diváci nezlobí, ale vůbec se bavit s takovou bestií, už od prvního pohledu zlou obludou, byť sebeúlisnější, to by ty jejich děti musely být úplně blbé až retardované. Ale nešť. R.I.P. Pennywise, můj kamaráde. Všechno ostatní fungovalo dobře, mládež v kině se bála a lekala, já taky, i mé holce párkrát naskočila husí kůže a já si to parádně užíval. A o tom TO je. Nejen levné balonky z obyčejné pouti roku 1990, ale i všechny ty moderní a drahé kejklířské atrakce z let 2017 a 2019 stále umí přitáhnout davy dospělých, natož pak děti. Protože pouť životem tu bude pořád. Jsou na ní už nové cukrovinky pro nové děti... a pro jejich nové strachy, nové šikany a nové balonky. Ale poselství je stále stejné: lidi, pozor na klauny! Jo, a kdyby vám to v dětství náhodou spláchlo lodičku do kanálu, nebo nedejbože celé dětství přímo do hajzlu, nenechávejte se tím v dospělosti zbytečně vykolejit. Bojujte! (11.09.2019)

Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) (05.09.2019)