Líbánky

Film, který se tváří že je o něčem, a přitom je úplně o ničem a je tak strašně divně nejen napsaný, ale i zahraný, vymyšlený a nelogický ve všech směrech, že to snad ani nejde. Jediné co bych vyzvedl, je výběr extrémně nesympatického zrzavého hlavního hrdiny, protože obsah jeho role bych mu osobně zřejmě uvěřil. (06.04.2015)

Jestli chcete vidět vyzrálou českou filmařinu, jděte na Líbánky. Úžasná kamera Martina Štrby zajišťuje dokonalý vizuální požitek. Čaruje s kamerou, pohrává si se světlem, záběry vyplňují celý prostor, přeostřuje z detailu v popředí na vzdálenější objekt. Pokud se dá kamerou pronikout dovnitř, pak je Martin jedním z těch, co to opravdu umí. Příběh si udržuje celou dobu vnitřní napětí. Napřed se oddáváme svatebnímu veselí, staříci vozembouši předvádějí krásný svatební mix, ale nezvaný host vnese mezi svatebčany napětí, které se postupně stupňuje. Do rodinné situace jsme uvedeni z důvěrných rozhovorů a z roztomilých rodiných scének. Postupem času začíná přiostřovat. Narušitel mizí ze scény, aby se vzápětí vrátil. Dostáváme pocitvé drama, tentokrát vzácně nesmíchané s komedií. Hřebejk se svým týmem odvedl poctivou filmařinu světového formátu. Jenže svět si nevšimnul a český národ jak se zdá pohrdnul. Třeba se dostane ocenění po letech, kdo ví. (07.01.2015)

Hřebejk režíruje s lehkostí a přehledem, některé scény jsou vynikající, ale jeho film doplácí na nevěrohodné dialogy, které šustí papírem, ne zrovna přesvědčivý výkon Jiřího Černý, zbytečnou postavu švagra Míly, která patří do jiného filmového světa a zkratkovitý závěr filmu (vše je řečeno v poslední pětině filmu, kterému by slušelo větší propracování). (01.07.2013)

Psychologické drama o tom, že minulost se může připomenout v tu nejnevhodnější chvíli. Největší plusy vidím hlavně v hereckém obsazení, přičemž vedle Ani Geislerové a Stanislava Majera vyčníval Jiří Černý, který působil velmi nepříjemně a pak v nejistotě, ve které mě Hřebejk dokázal až do konce udržovat. Spoustal lidí tady nadává na doslovný závěr, ale podle mě to je v pořádku, protože nejistých konců mám plné zuby a nebaví mě. Duu H+J se to zase povedlo. 80% (22.10.2014)

Technicky jisté jako každý Hřebejkův film od... Pelíšků? Škoda že Jarchovský dokládá tvůrčí krizi derivátem Kawasakiho růže, kterému chybí pořádná dramatická konstrukce, seriózní vyhrocení a tím pádem i hlubší dopad. Nic proti ničemu, ze kterého si zítra budu pamatovat leda Štrbovu tradičně božskou kameru, oddané herce a promarněný potenciál. (29.06.2013)