Profesionál

Než na to zapomenu, tak honem rychle začnu soundtrackem, pro který nacházím jediné slovo - impozantní. Nemusíte ani příliš pátrat. Když nahlédnete do kolonky hudba, tak určitě nepřehlédnete jméno Ennio Morricone. Ten člověk je totální hudební genius. Zde mě jednou provždy přesvědčil, že je to skladatel multitalentovaný a nedělá mu problém vytvořit impozantní a skvostnou hudbu i k něčemu jinému než k westernu. Teď bych se volně přesunul k samotnému filmu. Jean-Paul Belmondo je vysoce charizmatický herec, na kterém se dá vybudovat úspěch i v případě, že samotný příběh za moc nestojí. Nevěříte? Potom jste nemohli vidět tento film. Ostatní herci za ním celkem jednoznačně zaostávají, což mi příliš nevadilo. Ten děj však přehlédnout nelze. Nějak se neubráním pocitu, že na zdejším vysokém hodnocení měl Ennio Morricone větší zásluhu, než by bylo zdrávo. Zkrátka jako celek nevidím film na více, než na takové výrazně lepší 3*. Rozhodně ne nic geniálního. (27.08.2012)

Zajímavé, jak jedna povedená ústřední melodie (Chi Mai) "poznamená" celý film. Díky ní si i po mnoha a mnoha letech budete pamatovat útržkovité detaily tohoto Profesionálního filmu s drsným Belmondem a skvělým českým dabingem ČT (1992) - Jiří Krampol, Alois Švehlík, Jiří Klem, Stanislav Fišer, Vítězslav Jandák. (08.11.2011)

Osmdesátky jsou neúprosné, ta doba je příznačná pro určitý styl, jakým se psaly a točily akční filmy a přestože Profesionál je více kriminálka než akční, duch doby se mu nevyhnul a nesmazatelně ho poznamenal. Belmondova postava je něco jako James Bond, neporazitelný, cool a v obličeji dle aktuálního rozpoložení filmu střídá nasranost a úsměv. Bohužel díky úvodním hromským upozorněním, jak chytrý bude a jak všechny rozmetá, což se taky do puntíku stalo, jsem nebyl schopen jeho cestu prožívat, stotožnit se s ním, nebo mu aspoň fandit. S tím je spojen zmiňovaný zásah osmdesátek - zatímco filmy Schwarzennegera a Staloneho jsou (také) jednoduché až hloupé, jsou přesto zábavné, lehké a člověk se může stoprocentně na hlavní postavu upnout. Belmondo se mi prostě nelíbí, scénář je slabý, dialogy naprosto duté, sofistikovanost profesionálova plánu se projeví asi jen ve dvou momentech (průměrní bezdomovci a závěr, který je asi tak jediný světlý bod snímku). Co dál? Emoce nula, místy jsem se užíral nudou a myslím, že při odkazu na Leoneho westerny se chudák mistr obracel v hrobě... 5/10 (27.02.2010)

Film mal veľmi komótny začiatok a všetky scény mi prišli strašne strojené, tak som silno začala rozmýšľať prečo som vlastne voľakedy toho Belmonda na TV obrazovkách ako malá žrala. Lenže potom opustil africký kontinent, obliekol si modrú košeľu, koženú bundu, na krk zavesil zlatú reťaz a zrazu to bol ťažký profesionál a šarmantný chlap ... a áno, spomenula som si. A nebol to ani zlý príbeh. A Morriconeho hlavný hudobný motív zaznel vo filme asi miliónkrát ... všimli ste si? (18.08.2016)

Atentátnický krimi thriller s Belmondem v roli agenta, který chce natruc nadřízeným dostát svému úkolu zabít prezidenta (nyní už spřátelené) africké země. Jean-Paul zde spíše připomíná Bonda či Bourna, než své oblíbené všeho schopné usměvavé komisaře Bertrandy a podobné typy. A také Robert Hossein dobře hraje všeho schopnou chladnou policejní svini komisaře Rosena. Povedený konec - jinak jen mírně nadprůměrný film. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=fsCk5wJX9TE (15.04.2009)