Najvyššia ponuka

Raději nerozpitvátat tu složitou anabázi, která ve filmu vede ke kýženému cíli. Mimochodem nádherný závěr, až na ty prostřihy do zřejmě závěrečné fáze Virgilova života, abych tedy nic neprozradil - tak ty bych oželel. Hudba hraje prim, zvlášť scéna, kde prostřednictvím hudby k Virgilovi promlouvají jeho nasbírané obrazy, je výtečná. Celkově moc pěkný filmový zážitek. Obzvlášť, když jdete do kina pouze s touto informací: Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je světově uznávaný znalec v oblasti výtvarného umění a starožitností. Ani žánr filmu mi nebyl znám. (16.09.2013)

Tenhle film mi privodil sok, o ktery se musim podelit. Je to nejspis tim, ze jsem nevedela, co od nej cekat. A ani ted si nejsem jista, jestli se da vystizne popsat. Zda se malinko zdlouhavy, ale presto velmi jimavy a napinavy... Nejdriv vas nalaka na krasne obrazy, pak vas zaujme postavou skrytou za dvermi a svou chorobou... a vy celou dobu napjate cekate, jak to dopadne. Rikate si, ze je to sice nevsedni vyvoj udalosti - nejen kvuli vekovemu rozdilu obou postav - ale presto si ve skrytu duse malujete jakysi happy ending. A pak prijde neco, co od zakladu otrese vami tak pracne vytvorenou predstavou. A ten sok nerozdychate az do zaverecnych titulku. Proc? Protoze se tam ten konec tolik nehodi, az je to genialni. Protoze je to najednou uplne jiny zanr, trochu lacinejsi, ale o to vic necekany. Rekla bych, ze tenhle kousek je pekne umelecke dilo a vydrazil by se hodne vysoko. Geoffrey Rush je vynikajici, ale pata hvezda patri Praze :). (12.12.2013)

Ač se na jedné straně jedná o film s v zásadě nepříliš originálním námětem, na té druhé jde o bezchybný herecký a režijní koncert pohrávající si po dvě hodiny s divákovými pocity a přebíjející svou emocionální silou všechny potenciální nedostatky. Už pěkných pár měsíců jsem neviděl film, který by mě tak moc nutil mít zrak přibitý k obrazovce. Prozatím nejsilnější filmový zážitek roku 2013. (27.05.2013)

Tak jsem po opravdu dlouhé době viděl brilantní film. Snímek mnoha tváří, tajemný, záhadný a přitom dechberoucí. Snad můžu i říct, že nejlepší romantický film, jaký jsem viděl. Hodnotit nějakou chemii mezi herci mi v tomto případě přijde bezpředmětné. Ti dva mají být zvláštní, nelze v tom hledat nějaké klasické vzorce, podle kterých můžeme hodnotit akurátnost hereckého projevu. Přišlo mi to naprosto v pořádku. Pokud se do filmu ponoříte, nelze sledovat konec jinak než se zatajeným dechem s pocity katarze. Ennio Morricone odvedl také výbornou práci. Skvělá záležitost, která ve vás může hlodat dlouho a podpoří vaši nedůvěru k lidem. (29.12.2013)

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)