Oscar

Častokrát jsem film Oskar přehlížel, protože jsem se domníval o tom, že si ho neužiju tak jako filmy s četníky, jenže dal jsem tomu šanci a ejhle. Začátek byl sice trochu zvláštní, mluvilo se tu příliš, člověk by se v tom mohl i ztratit, ale postupem času se z toho stává velmi příjemná podívaná, která je opravdu vyšperkovaná do takové srandovní grotesky. (27.12.2014)

"Bertrande, pokaždé,když Vás vidím, kladu si otázku, zdali jste normální!" Podle mě nejlepší Funésův film. Když jsem byla malá, dávali - nechápu proč - film s hvězdičkou. Otec mě poslal spát, ale já jsem se vzbouřila. Tak mě převezl, mohla jsem zůstat, ale musela jsem koukat do zdi. Naši se tak chechtali, že jsem se chtěla otočit, jestli se nedáví a neumírají v křečích. Ale otce jsem se bála a taky jsem byla naštvaná, takže jsem se neotočila. O pár let později, ačkoliv jsem ten film viděla v němčině na ORF, jsem se málem udávila taky, a to při té scéně, kdy se pan Barnier zblázní. Ale ne při pohledu na Funése, nýbrž na tupě zírajícího maséra. Všichni jsou tam povedení, i můj oblíbený mistr vedlejších rolí Paul Preboist a samozřejmě Claude Gensac. Konečně mám film na DVD, může na někoho koukat i ve francouzštině (s titulky, tak dobrá zase nejsem) a hlavně kdy chci. Kdyby film natočili později, určitě by tam hrál i můj milovaný Michel Galabru, to se vsadím. Oskara jsem ještě viděla na ORF jako divadelní hru a řehtala jsem se taky a kdyby někoho napadlo dávat ho u nás v divadle, jako se nebojí dávat třeba Blbce k večeři, určitě by to byl trhák. (25.02.2010)

Louis de Funès v plné síle a totálním nasazení, úlisný nápadník Claude Rich, poněkud jednodušší fyzioterapeut Mario David, Agathe Natanson alias dcera na zabití a kdo jiný než Claude Gensac jako Funèsova filmová manželka. A více než malé množství kufříčků. „Germaine! Víš, co je nového? Hrabě Honoré de La Butinière už nemá uhry!“ (11.11.2011)

Zamotanější příběh aby jeden pohledal. Oskar obsahuje i přes svou krátkou stopáž vynikající zábavu a spoustu scén, jenž se navždy vryjí do paměti filmových diváků (z těch neustálých záměn kufrů se člověku pěkně točí hlava). Dříve jsem si k tomuto snímku trošku hledal cestu, ale dnes můžu s klidným srdcem prohlásit, že je naprosto unikátní a vysoké hodnocení mu právem náleží. Louis de Funés v životní formě! (29.06.2017)

Louis de Funés a Oskar - herec a hra, kteří se navzájem proslavili. A došlo k tomu víceméně náhodou. Hru Oskar psal dramatik Claude Magnier na tělo Pierrovi Mondymu (seržant Choudard ze Sedmé roty), který později s Funésem chvíli alternoval. Ale Mondy byl časově zanaprázdněný jinde. Funés byl povolán pouze jako záskok a se hrou byl vyslán po francouzských koloniích, kde sklidil fenomenální úspěch. (Psal se rok 1959). Poté se Oskar s ještě většími ovacemi začal hrát v Paříži a to až do chvíle, kdy začal Louis vystupovat v divadelní komedii Roberta Dhéryho Velký valčík. (Nějaký čas s Funésem alternoval buď zmiňovaný Mondy nebo herec Fred Pasquali.) Od roku 1971 ho ovšem ještě další dva roky hrál s obrovským úspěchem a prezident Pompidou si vyžádal speciální představení v Elysejském paláci. Louisovi partneři se ovšem měnili: Christiana Martina ztvárnili i Jean - Paul Belmondo (!), Jean - Pierre Cassel a Louisův syn Oliver. Zůstaly vlastně jen Claude Gensacová a Maria Pacomeová, které celá léta alternovaly Funésovu manželku a Mario David jako Barnierův masér. Příprava filmové verze trvala dobrých 5 let. Martina tu hraje Claude Rich, který kupodivu měl být prvním představitelem této role na divadle, ale režisér ho po několika zkouškách vyhodil a na jeho místo přišel Belmondo. No nevím jak vypadala verze divadelní, každopádně ta filmová nedopadla špatně. Já jsem ji viděl jako poslední film s Funésem v hlavní roli, který byl tady distribuován a byl jsem trochu jeho předchozími filmy zmlsán, každopádně i tak jsem se slušně pobavil. Paul Préboist je králem malých rolí... (08.02.2006)