Žandár a žandárky

Poslední díl celé četnické hexalogie. Hmm hexalogie, to je ale pěkné slovo. To koukáte co? To je mnohem lepší pokoukáníčko než sledování četníků a četnic v totálně hloupém příběhu. Funés předvádí svůj standart, ačkoliv už si nad ním zubatá výhružně brousí kosu. Celkově na mě film působí tak, že už tvůrci nevědí, jak zařídit nějaký vtípek a přitom se neopakovat. A takhle nevědí od samotného začátku až do samotného konce. Odpad to není pouze díky pěkným četnicím a z úcty vůči de Funésovi a jeho celoživotnímu dílu. (27.05.2012)

Pseudointelektuální kecy o lidové zábavě hodˇme do koše - má to být snad zábava pro slony? Scénář je v porovnání s prvními díly poněkud infantilní, ale v tomto stále nepřekonává "Mimozemšťany" a i když narativ kulhá na obě nohy zdárně to kompenzuje řemeslně dokonalá režie.  Jacques François ve své typické vedlejší roli nikdy nezklame - vlastně docela nedoceněný herec. Závěr je jednoznačný: stále je to Louis de Funès a to sakra i po 40 letech znamená něco vyjimečného. (18.12.2022)

Poslední četníci jsou už hodně vyvaření, otřepaní, předvídatelní a místy křečovití. Jean Girault zemřel ještě před dokončením filmu. Louis de Funès zemřel těsně před jeho premiérou. Tímto filmem končí jedna etapa francouzské komedie. Ale přes všechny jeho zápory nemohu film zavrhnout a ani pořádně nevím, jestli kvůli nostalgii, soucitu, nebo přeci jen něčemu dobrému (Cruchot v převleku za četnici). 50%. (19.02.2005)

Poslední filmový počin velkého mistra oboru Louise de Funese před jeho smrtí , která je druhá nejslabší ze série četnických komedií , ale mistr dokazuje i zde , že je právem považován za jednoho z nejlepších komiků své doby. Velká škoda tohoto velkého muže , děkuji mu za nevšední a nezapomenutelné filmové zážitky. 75% (25.03.2008)

Na četnickou funesovskou hexalogii mohou být ty nejrůznější názory. Osobně se domnívám, že nejslabší a nejméně nápaditý je její pátý "mimozemšťanský" díl s dnes místy až dětinsky působícími triky. Feminizující závěrečný díl jako celek naopak v porovnání s dneškem spíše vynikne nápaditostí alespoň některých dialogů, občasným zátřpytem ne jednoho gagu a odvážnými scénami (konfrontace zralé padesátnice s jejími pozdními dcerami opravdu bere dech). Kdo do této hexalogie vkládá víc, než kdy do ní bylo vloženo, tj. kdo očekává více než přátelskou, více úsměvnou a krotkou než údernou nebo dokonce nápaditou zábavu, je zklamán. ČETNÍK byl totiž už jménem svého hlavního protagonisty Funese od počátku zamýšlen jako veselohra lidové zábavy. Zábavy, které přes občasné skluzy k plytkosti nepostrádá spád, řemeslný nápad a stále kvalitní výkony s celou řadou slušně nebo i dobře zvládnutých charakteristik minulé doby na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. (05.04.2009)