Réžia:
Otakar KosekScenár:
Josef EismannKamera:
Jaromír ZaoralHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Marta Vančurová, Zdeněk Žák, Petr Pelzer, Karel Vochoč, Naděžda Letenská, Štěpánka Ranošová, Jana Vochočová, Monika Hálová, Irena Rozsypalová, Věra Janků, Martin ČížekObsahy(1)
Televizní hra podle stejnojmenné novely Marie Kubátové o mladé ženě, která se snaží spojit péči o rodinu se svými pracovními ambicemi... Mladá lékárnice Marie (M. Vančurová) se po roční mateřské dovolené vrací zpátky do práce, přestože její manžel Josef (Z. Žák) by byl raději, kdyby se věnovala dítěti. Marie kromě svých běžných pracovních povinností dostane na starost reorganizaci lékárny, k tomu ještě dokončuje dizertační práci. Manžel jí vyčítá, že pro samou práci zanedbává rodinu, navíc žárlí na jejího vedoucího (P. Pelzer). Jejich spor vyvrcholí vážnou roztržkou právě na Štědrý den… (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Tento snímek dle mého přibližuje časy dávno minulé poměrně dost reálně, ta předvánoční atmosféra mi byla příjemná a herecký ansámbl sympatický.. Příběh mladé maminky s malým chlapečkem a manželem, který by ji nejraději viděl v domácnosti a ne v práci, se mi zamlouval.. Moc hezkou roli tu má Petr Pelzer a zvládnul to na výbornou, no a Marta Vančurová je úžasná mamka i lékárnice, v tom bílém jí to velmi sluší, hodnotím shovívavě, bavila jsem se.. ()
Takové ze života, smutné, dojemné, moudré. Skvělá a pěkná Vančurová a vynikající a vtipný Pelzer...jen mu občas nějaké slovíčko není rozumět. Tu atmosféru předvánočního města v 80. letech miluju. ()
Protagonisté románu jsou dva mladí lidé - farmaceutka Minda a historik Golem, kteří po absolvování školy zahájí svůj společný život na malém městě. ()
A jsme to pořád my dva, i když už trošku jiní. O něho zestárlí, o něco zbohatlí, o něco zchudlí. Míň plápolu v sobě, ale taky míň nářku...Nějak to spolu musíme vydržet, když už se jednou mále rádi." Vcelku přívětivá televizní inscenace o vztahu jedné farmaceutky (Marta Vančurová) a jednoho historika (Zděněk Žák), který je zatěžkávám běžnými starostmi v zaměstnání obou dotčených. Kromě obligátně milého úsměvu Martičky zaujmou poeticky laděné záběry dokladující, jak krásný vztah spolu oba mladí i přes všechny ty běžné těžkosti života mají. A pak je tu ještě velmi ladně se vinoucí hudba Vadima Petrova, kvůli níž přidávám i tu čtvrtou hvězdičku. ()
Ne uplne spatna tv hra/filmek. Takova jakoby intelektualska...uvahy/rozumy/premitani atd. Pekna Vancurova to jisti. ()
Anatomie jednoho vztahu na začátku osmdesátek, tak jak to uměla Vančurová krásně podat. Žák standardně kazí, Pelzer nonšalantně a s přehledem dorovnává. Takže dobově vše na svých místech. 70%. ()
předlohu neznám, ale jestli je takhle klišoidní, tak mi to ani není líto. Paní Vančurové to velice sluší, pak Žák tehdy uměl hrát asi jako Miroslav Etzler, tedy vůbec ne, ale u něho se to časem, zlepšilo. Pan Pelzer dostal trochu větší prostor než obvykle a je docela dobrý. Jen je to tak strašně banální, pomalé, na začátku 80.tek už byly i lepší věci. Nuda nuda. Jedině jako dokument historie genderových nerovností, když jí manžel vyčítá, kdo je tady v rodině ženská, aby vyjasnil, proč se nestará o dítě, to je po 40 letech docela srandovní. ()