Brouk

Příjemný odpočinkový film, který mě mile pobavil a místy i dojmul, protože i skrze množství postav jste neztratili nit toho nazírání, kdy si říkáte, to snad ne, jak to do sebe krásně zapadá a všechno to začalo na ulici tím,že jeden chlapec rozšlápl švába, malíř ho nakreslil, rozčilená žena vyhodila vzteky nádherně upečené a načančané kuře z okna, protože ty zapíchnuté deštníčky v něm muži vadily, to kuře spadlo na kupu igelitových pytlů v kontejneru, okolo šla hladová mladá žena, které to tak vonělo, že neodolala, utrhla, ale pacičkou ji drbla černá kočka, že chce taky, tak na ni dupla, ta se lekla, přejelo ji auto, ale na tu číču už čekali doma mladí manželé, Micka měla narozeniny...a tak dál a dál a vy jen zíráte, jak všechno v životě souvisí se vším.Takové pohlazení. (21.03.2014)

Další z dlouhé řady amerických nezávislých snímků, kde divní lidé dělají podivné věci a celé se to tváří děsně sofistikovaně a logicky. Většinou nemám problém se svérázností a motivacemi postav v podobných filmech, ale to s čím na mě přišel Brouk je příliš velká pakárna a snůška nesmyslů. Patrně jsem ignorant, ale pro takto vystavěný film nemám pochopení. Nepamatuji se, kdy naposled jsem viděl nudnější a povrchnější snímek. 20% (05.04.2013)

Nezávislý filmík s veľmi zaujímavým námetom, uveriteľnými hereckými výkonmi, skutočne vtipným humorom (čo u mnohých komédií nie je vždy samozrejmé) a peknými hravými úvodnými titulkami. Možno by som s prižmúreným očkom dal hviezdičiek aj 5, ale ku koncu sa mi zdali všetky tie postavy prepletené až príliš, takže nakoniec príjemné 4 hviezdičky. (07.08.2007)

Výborná svěží komedie sršící nápady na téma "akce a reakce". Leč přestože mnoho uživatelů hodnotilo 3*, já nemohu nedat 5*. Každodenní problémy obyčejných lidí jsou ztvárněny více či méně úspěšně v mnoha filmech. Zde se ale tvůrci zaměřili spíše na vzájemné ovlivňování svých životů jinými lidmi, aniž by postavy nějak přemýšleli, jak se jim to vlastně přihodilo a že v tom musí prsty nějaká jiná osoba. To je vlastně naprosto normální i v běžném životě, ale nepřemýšlíme o tom, protože myšlenky ve stylu "jdu po ulici, je tu banánová šlupka, kdo ji tam asi odhodil a proč, kde ten banán koupil, kdo mu ho prodal, atd. atd." jsou absurdní a nikam nevedoucí. Ale tady se ukazuje, že to přesně takhle funguje:). Dalším perfektním tahem bylo zakomponování drobných životních point, které jsou viditelné na první pohled, a přestože v sobě neskýtají hluboké filozofické myšlenky, každý si musí říct, že to prostě takto vážně funguje. Obecné pravdy jako "pro dobrotu na žebrotu" či "štěstí jednoho rovná se neštěstí druhého" se tu hojně vyskytují (stejně tak i řada dalších) a je jen na pozornosti diváka, jestli si jich všimne. A tenhle přístup se mi líbí, zábavnou formou na obyčejných příbězích přesně tyto pravdy a pravdičky dokázat... Argumenty, snižující kvality tohoto skvělého filmu, mi přijdou trochu absurdní. Raketový start a později rapidní zpomalení - to je snad samozřejmost, jak jinak uvést diváka do obrazu životů víc jak tuctu různých lidí než bleskově? A pak zákonitě musíme trochu přibrzdit, aby se postavám a vztahům dostalo víc prostoru. Co je na tom tak zvláštního? A hlavně - závěrečná pointa. Ta mi přijde naprosto geniální v tom, že vlastně žádná není. Tvůrci se nesnažili (podle mě) nechat to letadlo spadnout a dovézt tak hrdiny k nějakému fatálnímu konci, ale ukončili příběh přesně tak, jak ho začali - nijak. Obyčejný den v životě obyčejných lidí zahájený zašlápnutím brouka mohl začít miliony jiných událostí, které by vedly potenciální příběh úplně jinam, ale konec by byl stejný - nic se nestane, někdo dopadne lépe, někdo hůře, ale vézt sled akcí a reakcí od brouka až ke smrti všech postav (či něco podobě radikálního), by byla blbost. Jsem rád, že tvůrci na to předem rezignovali. 95% btw. ta nejkrutější pointa se skrývá v té epizodce s černochem v TV show - a je opravdu dost smutná... (08.08.2007)

Byl to malý krůček pro člověka a ..poslední pro brouka. Zajímavě obsazená (Sarah Paulson ze Studia 60 a Brian Cox) komediální lekce z teorie chaosu uvádí diváka do amorfního mikrokosmu podivností, bizarních postaviček a jedné obsedantně-kompulzivní poruchy. Ale trpí nejednou bolístkou: až příliš hraje na těžce nezávislou notu, kolem fascinujícího efektu motýlího křídla jen letmo protančí a když nějaká linie/postava zaujme a chtěla bych se ponořit hlouběji, přeteče "děj" úplně jinam. Přesto se na ten krovkatý hmyz znovu podívám a třeba si položím i Lorenzovu otázku :Does the flap of the buttersfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas? Napodruhé: 7/10 (06.08.2007)