Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Parodie prvorepublikových melodramatických kýčů, ale skvělá. Setkáme se tu s řadou všech možných klišé, jako je třeba ztráta paměti, nevlastní dcera, klasická záměna osob, osudové setkání, nalezení staré lásky, zamilovaný milionář, který se obětuje pro svou vyvolenou. Dost možná jsem na nějaké další zapomněla. Ve filmu je hodně skvělých scéna a vtipů, ale všechno je jako by násilné. Zřejmě je to ale jen můj dojem. Ostatně, to můžete posoudit sami. Tak jen do toho. (24.10.2008)

Oceňuji snahu pana Friče, Nového a dalších utahovat si ze sebe samých, občas se jim to opravdu docela i povede. Leč není to zdařilé zdaleka po celou dobu poměrně dlouhé stopáže a to je vlastně jediný, zato však podstatný nedostatek snímku. Zpívání je tam až moc na můj vkus a závěrečný vysvětlovací výstup pana Nového je opravdu úlet. Takže za 3 hvězdičky. (28.03.2012)

Skoro se bojím napsat nějaké hodnocení, abych to nezkazil. Je málo českých filmů, kde by doslova nebyla nechána ani jedna skulinka pro přidání dalšího vtipu, vtípku, citace, odkazu, narážky. Po dvaceti shlédnutích tam pořád nacházím další a další momenty, které mě překvapí (a že některé z nich nemohli diváci v kinech vůbec stihnout, jak jsou tam krátce). Správná parodie má být na první (na druhý už ne) pohled nezkušeným okem téměř nerozeznatelná od originálu. Legenda dokonce praví, že na Pytlákovu schovanku chodili diváci si notně poplakat, a proto byl dotočen barevný vysvětlující závěr. Nevím, co je na tom pravdy, ale nedivil bych se. Jak Oldřich Nový, tak Hana Vítová věděli moc dobře, co hrají. A co navíc - nemusíte znát všechny Oči pod závojem, Krby bez ohně, Noční motýly, Světla jeho očí a Madly zpívající Evropě, abyste se královsky bavili. Stačí mít v pořádku smysl pro humor, ironii, nadsázku a sebereflexi. Proto si myslím, že pět hvězdiček je málo. (04.06.2002)

Naprosto neodolatelná záležitost a dnes už legendární součást kinematografické historie - a filmového vzdělání, protože zcela trefně shrnuje nejenom všechny ty veselohry a dramatičtěji pojaté kusy, které jsme mohli vidět, ale také ty, které jsme už vidět nemohli, ale kterých československá filmová studia vychrlila za první republiky neskutečné množství. Sice je jasné, že je to zadání "strany a vlády", z něhož mám setrvalý pocit pistole u hlavy, ale to nemění nic na tom, že je to kýč a parodie jakým není rovno, a velká a velmi stylová zábava, ve které se později zhlédl třeba Limonádový Joe. Jsem tak rozerván(a)... 80% (24.11.2012)

Sbor: "Dup, Dup! Dupity, Dup!" Duet: "Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?!" Sbor: "To láska přichází tak tiše..." Ano, to je Pytlákova schovanka aneb "Co věta, to hlod - co hlod, to perla". Nejvíc ale baštím skutečnost, na kolika úrovních a v kolika rozličných polohách se dá rozjet humor v rámci jednoho filmu. Zároveň jde o biák, který se dá vidět desekrát a pokaždé si člověk všimne "něčeho novýho". (03.01.2014)