Hra na zajíčka

Tento film ma len jednu chybu a tú,že nemal byť nikdy natočený.Nepáčila sa mi forma natočenia,ktorá vyznela neskutočne chaoticky aj s tým debilným strihom.Výstredne,úchylne,perverzné a je tam aj psychické či fyzické týranie ale celé je to bez gul,bez fantázie a tento krát aj čierno-bieli vizuál mi dosť prekážal.Hudba mala niekedy grády a inokedy bola celkom vedľa.Technická stranka filmu tiež nič moc a príbeh bol veľmi jednoduchý.Celkovo to bol veľmi zúfalí počin zaujať. (06.03.2015)

Performerka Rodleen Getsic spolu s režisérem a kameramanem Adamem Rehmeierem natočila podle volného konceptu film, který dle jejich vlastních slov sloužil v prvé řadě jakožto jakási Rodleeina arteterapie. Ta si totiž údajně podobnou zkušeností sama prošla a rozhodla se s hrůzným zážitkem touto filmovou formou srovnat. Scény zobrazené ve filmu jsou tedy co do fyzické trýzně autentické. Nejedná se rozhodně o horor ani thriller, torture porn či gore. Protagonistka se nechala svázat, sexuálně zneužít a popálit, aby skrze umělecké simulakrum utrpení prožila katarzi a došla očištění (viz http://www.brutalashell.com/2011/02/the-bunny-game-an-ecstatic-vision-quest-of-torture-death-and-rebirth/). _________ Divák je terorizován spazmatickými černobílými záběry podkreslené kakofonním noisovým zvukem nebo hard coreovou hudbou. Dějová linie se omezuje na zážitky hlavní hrdinky, prostitutky a feťačky Bunny, točící se v sansaře sexuálních aktů a sjíždění lajn. Po setkání s hlavním násilníkem - parafilním truckerem Hogem, se snímek až do konce točí v hektickém kruhu. Epileptické scény se nikam nevyvíjí, nijak negradují, stagnují v nekonečném sebeukájení. ___________ Film nezprostředkovává transgresivní zážitky. Jako pokus o osobní autentickou výpověď selhává, neboť si příliš ujíždí na vlastní formě, která přitom není nijak zvlášť zajímavá ani dostatečně radikální. Proklamace autenticity snímku tak jako tak není příliš nosná, neboť operovat s ní v rámci situace, v níž umění pluje volnou sítí audiovizuálních proměn a vzájemně se zrcadlících napodobenin, je problematické. Film nelze pojímat ani jakožto hraniční percepční zážitek na způsob de Sada, jehož 120 dnů Sodomy díky nekonečně popisovaným variacím všech možných perverzí posouvá čtenářský prožitek na novou úroveň otrlosti. "Sadovská" otrlost vůči zobrazovanému obsahu nevzniká, samotný obsah bez ohledu ke konotacím nijak zvlášť šokující není. Divák je naopak iritován opakující se formou, je tedy možné, že tvůrci chtěli podvratně zprostředkovat otrlost vůči videoartu na způsob undergroundového "metalového" klipu, který běží ve smyčce. Nejde tedy o pornografii obsahovou, nýbrž o svého druhu pornografii formální. Jakoby nadšení z natočeného materiálu, který byl původně spíše terapeutickým prostředkem, bylo natolik velké, že bylo nutné je fanouškovsky sdílet formou umělecké pseudo-esenciální výpovědi. I když takto film nejspíše zamýšlen nebyl... (15.02.2012)

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s otravně zacyklovaným opakováním scén. Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta scén s informativní hodnotou téměř nula - jako by se člověk letící na sedačce roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn, všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak ještě barevnější). A opakované záběry téhož děje? Čeho je moc... Když vyleze úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny náklaďáku a jde dozadu do své truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to ..., a to ..., a to celé se opakuje snad patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen neskutečně nasere. Navíc „zajíček“ Rodleen Getsic (hlavní role, námět, produkce, kostýmy), ta mě moc nepřesvědčila. Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož Let me out! nebo Help! Viz oficiální text distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat? Ani náhodou. Ty dvě hvězdy jsou jen a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na hospitalizaci (a hodně silné prášky). (04.12.2013)

No dobře, 1* za opakujíci se sekvenci s nožem , která mne v kině opravdu silně rozesmála (samozřejmě v mírném alkoholovém opojení) + pár dobrých hudebních čísel ze začátku by Harassor, jinak totální, samoúčelná, nudná rádoby-art-exploitation hovadina. (19.02.2012)

Do leskla vyleštená úchylnosť, brutálne nasnímaná a presvedčivo odohraná. Do očí napichnutý strih podporil celkový B & W vizuál. Námetovo obohrané , ale podané svižnou formou. Drettie absolútne presvedčivá a jediné, čo snímku vytknem je , že nenastala výmena rolí. Neviem sa totiž dočkať snímku , kedy takouto formou žena vymasíruje muža. Kdejaké spit on / outhere / in / grave sú Mi uvoľnené. Proste bez komercie a naostro ( PIG / BUNNY...) Pre Order ! (11.07.2012)