Je to len koniec sveta

A to som veril, že z toho bude zaujíimavý film, ktorý ma maximálne pohltí. A hoci tu zaujímavé momentky sú, vôbec nemám pocit, že tvorcovia nám nakoniec reálne predostreli to, čo by sme všetci viac chceli. Neviem či je divadelná hra lepšia, no jediné čo môžem ozaj posúdiť je fakt, že minimálne tu nemáme katastrofu ako v prípade "London Road". Myslím si, že postavy sú spracované dobre a aj tie dialógy sú celkom zaujímavé. No miesto, kde "It´s Only The End Of The World" pre mňa zlyháva je spôsob, akým je celý tento film daný dokopy. Je to v podstate film len o monológoch a dialógoch. Monológoch, ktoré venujú všetci členovia rodiny Louisovi a jeho občasné malé odpovede, ktorými nám povie, že vie aj rozprávať. A povie pár viet a potom sa buď všetci hádajú. Ale väčšinou sú to všetko len monológy. A keď tie monológy trvajú niekedy aj 10 minút, tak za chvíľu to už skutočne unavuje. A ja sa priznám (a toto sa mi stáva málokedy), že som chcel pri filme spať. Uspávalo ma to, nudilo ma to. Trvalo to príliš dlho na to, aby som v tom tú hĺbku ešte videl. A to nie je dobrý signál. Ako aj v závere som mal pocit, že sme sa dokopy nič nedozvedeli. Nebudem tu vysvetľovať, lebo by sme išli do spoilerov, ale nemám pocit, že by mi film dal veľa. Okrem toho muzika. Väčšinou výborná, no okrem toho tu musí zaznieť aj najväčší hit aerobiku a roku 2004, ktorý som dúfal, že už nikde počuť nebudem. Neviete o čom hovorím? Kliknite sem. Takže keď si to dám celé dokopy, je to film, od ktorého som ozaj očakával viac, no rozhodne je to film, ktorý má čo povedať. Zvážte si podľa toho. Hodnotenie: C+ (26.03.2017)

Famózní výkony strhující diváka a nutící ho prožívat s postavami, jinak ale příliš zmatená hádka jedné dysfunkční rodiny, která v sobě nezapře divadelní prkna. Ještě bych pochválil kameru a hudbu bohužel pro mě to nefunguje moc po příběhové stránce, ani co se týče dialogů. Bez mučení přiznávám, že je to můj první Dolan, nějak mi dlouho unikal. (18.03.2017)

Rodina k pohledání. Takhle afektované odpoledne jsem nezažil ani díky svým sousedům, a to že jsem je do tohoto filmu považoval za mistry světa v oboru. Xavierovo psychodrámo bych přirovnal k trabantu - líbilo se mi, jak držel pohromadě a jakou měl formu, ale srazil ho obsah. A neřekl bych, že je to divadelní předlohou. Je přece jedno, jestli na sebe lidi hodinu a půl štěkají na pódiu, před kamerou anebo na zahradě. Tak jako tak si stejně po chvíli nepřejete nic jiného, než aby je všechny někdo nahnal zpátky do boudy a byl zase klid. (18.11.2016)

Nový film Xaviera Dolana mě zklamal. Pro mě to byla užvaněná nuda doplněná přehnanými, nic nesdělujícími, hysterickými výstupy hlavních představitelů. Na Gasparda Ulliela v hlavní roli se hezky koukalo, ale to byl asi jediný pozitiv trochu zbytečného snímku. Opravdu jsem se snažila nalézt v ději poetiku, o které se mluví, ale vyjma docela působivého konce, jsem viděla jen hezky stylizovanou nudu. (11.07.2016)

Není to příjemné pokoukání, místy natolik vyhrocené a natolik trefné na charaktery až to hraje ve vyhrocených situacích na nervy. A vyhrocený je celý film. Drsný, bolestivý film. S krutostí života, kterou někdy vytváří okolnosti, někdy lidé a někdy lidé neschopni je překonat, nebo se přes ně přenést. S netradiční kamerou snímající výhradně tváře herců, s komorní atmosférou a divadelními postupy. A závěrem, který vás emočně rozcupuje. Nebudete odcházet z kina, od televizorů s příjemným pocitem, ale emočně rozhození, smutní. Neskutečná emoční síla a řada záběrů, které si budete pamatovat, to vše se ve vás bude promítat ještě několik dní a vybavíte si je i zpětně. Skvělý Gaspard Ulliel a skvělá Lea Seydoux. 95% (Viděno v rámci 19. Festivalu francouzského filmu) (20.12.2016)