84. Annual Academy Awards

Co vám na to mám říct? Já se s triem moderujících bambulů nesetkal poprvé, čímž mi odpadá desetiřádkový průjem zaměřený na kritiku toho, že večer zasvětili přesýpacím hodinám nebo bradavce Jennifer Lopez. Je zajímavé, že v přenosu to údajně nikoho z vás nezajímalo, ale tady to asi naopak zajímá všechny nebo co... No nic, věnujme se Oscarové noci. Billy Crystal ji po dvou slabších ročnících navrátil důstojnost, eleganci a šmrnc, navíc všechno zvládl sám a bez trapných scének ve stylu Svěceného s Bernatským. Díky loňským výsledkům se jako předávající na pódiu střídalo jedno eso za druhým, a z vítězů se většině podařilo ustát proslov bez toho, aniž bych usnul. Je pravda, že hlavně zpočátku to všechno letělo tak, jak po divadle létali cirkusáci ze Soleil, především když specialista na rozlepování obálek už cestou ze zákulisí (tedy Tom Hanks) vyhlásil během prvních dvou minut dvě důležité kategorie. Na druhou stranu - i tak přenos trval čtyři hodiny. K dobru budiž tomuto ročníku i samotné výsledky. Ocenění The Artist prý není progresivní cesta, ale akademie tu přeci není proto, aby určovala budoucnost (to je práce režisérů), nýbrž aby hodnotila přítomnost. A vzhledem k umělecky uvadající době, ve kterém žijeme, se mi zatraceně líbí, že téměř všechny hlavní kategorie vyhrál klasický černobílý němý film. Plešouna si navíc odnesly veličiny jako Plummer a Streep, a tak jedinou kontroverzi u mě vyvolávají Mupeti a Děti moje. Vybrat za celý rok jen dvě usmrkané písničky z animáků je výsměch, a scénář Děckám v takové konkurenci? Ale jděte... To jsou však jen dvě malé kaňky, které hravě stírá celkový slavnostní dojem. A celkový dojem naštěstí rozmáznul i ty dvě slepice sedící za mnou, co za celý večer nezavřely zobák. (28.02.2012)

Pokud mohu srovnávat ročníky, které jsem viděl, musím říct, že kvalita tohoto předávání není na můj vkus příliš vysoká. Jsem docela zklamaný nevtipnosti celé show, což je pro mě překvapující vezmu-li v potaz účinkování Billyho Crystala. Ale jak on sám řekl již v úvodním filmovém sestřihu - neměl dost vtipů. Raději bych také slyšel live nominované písně, od čehož se již zřejmě z časových důvodů nadobro upustilo, než zpěv v úvodním monologu pokud host neumí zpívat. To může fungovat u Hugha Jackmana, ale nikoli u Billyho Crystala. [Když tak čtu ty komentáře, tak koukám, že můžu být ještě rád, že jsem viděl udílení v angličtině] (27.02.2012)

Nemůžu si pomoct, ale nejpovedenější "Oscary" za uplynulých 5 let uváděl Hugh Jackman. Měli spád, měli vtip a "diamantové" jeviště (v kombinaci s pěveckým vystoupením pana Jackmana) hladilo po duši. Jediné, co pohladilo po duši letos, bylo vystoupení Cirque de Soleil, které bylo opět famózní. Billy Crystalovi se to nepodařilo. Jako moderátor je sice fajn (navíc ostřílený), ale poslední dobou začíná být lehce monotónní, takže není divu, že ho hvězdy jako Robert Downey Jr. a Gwyneth Paltrow, popřípadě Chris Rock, Will Farrel nebo Ben Stiller lehce převálcovali... Spokojená jsem letos nebyla ani s vítězi, neboť reklamou nafouknutý "Hugo" a (pro mě) průměrný "The Artist" bodovali de facto ve všech hlavních i vedlejších kategoriích, zatímco skvělé kousky jako "Černobílý svět" nebo "Jeden musí z kola ven" zůstaly zapomenuty.:-( (27.02.2012)

Akademie opět nezklamala, opět dokázala, že to je banda snobů. Samotnej ceremoniál nebyl ničím pozoruhodný. Jediné, čím to bylo pozoruhodné, bylo to, jak to bylo předvídatelné a očekávatelné. Tudíž se nečekalo, kdo to dostane, ale až zazní jméno toho, o kom bylo dopředu jasné, že to dostane. Sem tam se člověk mýlí, například za kameru jsem čekal, že ocení Lubeckiho, ale jinak vše běželo jako po drátkách. Letošnímu Oscarovému "zadání" nejlíp vyhověl právě The Artist, který je nádherně vykalkulovaným produktem chytré marketingové kampaně, která ví, jaké filmy vítězí. S uměním to samozřejmě nemá nic společnýho. Jediný o co jde, aby se to líbilo "akademikům", což je parta snobů par excellence, a The Artist byl z letošních filmů tím nejlíbivějším, a dokonale tak splnil Oscarovou formuli. Mimo jiné akademikům lichotilo, že je The Artist poctou Hollywoodu, no neoceňte to!, zatímco Hugo byl poctou "nějakému" Meliesovi, a ceny nerozděluje Francouzská akademie, ale Hollywoodská, a také, akademie, věrna svému snobství, miluje nově se zjevivší tváře, a ještě lépe, pokud nejsou z USA, takže to, že jim poklonu složil evropan, muselo lichotit dvojnásob. Takže následné dělení cen mezi Hugem a Umělcem proběhlo přesně podle tohoto "receptu". Překvapení nepřinesly ani herecké kategorie. Cena pro Meryl Streep mně nakonec ani nevadila (přál sem ji G.Close) - Meryl je prostě žijící legenda a dostala tak vlastně předčasně celoživotního Oscara, a já jí ho přeju. Podle očekávání proběhlo i vyhlášené cen za scénář. Payne už je pro akademiky "zajetý" jako ten, kdo vyhrává cenu za adaptovaný scénář a W.Allen zase jako ten, komu ho beze všeho dáme za původní scénář. Oba jsou spolehlivý a je to sázka na jistotu. Woodymu tak do poličky přibyde čtvrtej paňák, Payneovi zatím druhý. Takže co říci závěrem? Oscaři jsou hlavně show a něco jako přehlídka krásy, hlavně to nebrat vážně, jednou za rok se to přežít dá. (27.02.2012)

Billy Crystal ukázal a dokázal, kdo je pak Oscar. Jeho chytré vtipy a scénky skvěle držely pospolu. Ocenění pro The Artist potěšily. Po minulém ocenění opět návrat k inteligentnímu humoru a k oslavě filmu. Mimochodem tady je vidět ta úcta - dlouhý potlesk Meryl Streep. Český lev by měl konečně kopírovat! (viděno v originálu) (03.03.2013)