Zpráva o Europě

Uvěřitelné, napínavé až mrazivé sci-fi, které dělá žánru čest a znovu ve mě budí lačnost po vesmírném vědění. Cordero využívá konceptu kamerových záznamů chytře a citlivou dramaturgií využívá divákovy otázky pro dobro příběhu. Jako milovníka Clarka mě nadchla mise na Europu (dějiště nejedné Vesmírné Odyssey), kde se v oceánech pod ledem může vyskytovat život. Herecké obsazení je bez vady i když do paměti se vryje především šprýmař Sharlto Copley a neselhávající Michael Nyqvist. Vyhrocených scén je tady dost a pokud netušíte co se na vás chystá čeká vás jeden ze zážitků roku. - Zapoměl jsem kartáček na zuby. - Tak to se musíme vrátit na Zem. (06.07.2013)

Moje minimálně sci-fíčkové srdce zaplesalo nad tím, že mě tenhle film přes počátečních pár minut bavil a nikde jsem se výrazně nezadrhla, protože jsem se absolutně nezabývala vědeckými a chemickými detaily i když připouštím, že byly zřejmě (určitě) důležité. Náhodou jsem šla až tak daleko, že jsem se mrkla, co je hydrazin. Zpracování působilo opravdu věrohodně, žádné přespříliš šokující záběry, napětí tomu také hlavně v té druhé části nechybělo a navíc se mně líbila i atmosféra, která byla o pocitech a emocích všech zúčastněných v kokpitu a to je moje parketa. Když k tomu přihodím mého oblíbence Michaela a moc sympatickou tvář Anamarie, kterou jsem už zaregistrovala v seriálu The last enemy, tak mohu konstatovat, že jsem strávila zajímavý večer, kdy jsem byla vděčná za teplo svého domova a účastním se této mise pouze vizuálně. (18.11.2013)

Škoda, čakal som trošku viac. Príbeh nie je zlý a ľúbi sa mi, že je to zasadené do vesmíru kde je s tohto prostredia málo filmov. Nepreskúmaný a tajuplný vesmír ma atmosféru a je zaujímavý, natočené to tiež nie je zle, ale v tomto filme sa toho udeje strašne málo. Celý film čakám na nejakú scénu kedy sa dozviem niečo viac, ale do hustého príde až na konci filmu. Škoda, napätia a atmosféra tu je, ale chýba tu viac scén kde by si človek povedal: čo to dop*dele bolo? 70% - 3* (20.07.2013)

dobré, a to velmi, nicméně si neodpustím menších výtek ku formátu found footage kamery, protože ač se jako jednomu z minima filmů podařilo koncept prodat (a díky poctivé práci je úplně jedno, jestli byl rozpočet velikosti pro solidnější indie film, nebo zda se pohyboval někde ve vyšších sférách), ale pořád pro mě postrádá značnej kus autenticity, protože všechno se vleze do záběru a nemnoho se objevují scény, kde se cosi odehrává na půl záběru, nebo je to nutno rozdělit do více obrazů zároveň, další scény, jejich střih a sled je sem tam až moc filmový. Moje deviantní já by možná chtělo vidět sestřih, který by vypadal mnohem víc jako dokumentární film, než jaký je tady výsledek (víc komentářů od vědců atp.). Pořád ale dosti nadprůměrná záležitost a jedno z nejlépe uřemeslněných scifi poslední doby. (18.07.2013)

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)