Sama v čase normálnosti

Vzpomínka na komunistický absurdistán nám velmi dorým příběhem velmi dobře přibližuje ty pokřivené charaktery a morální úpadek v čase tzv. normalizace. Nela Boudová v roli zapálené komunistky, která však ještě neztratila elementární slušnost a zdravý rozum hraje výborně. Mám pro tuto herečku slabost. (25.04.2021)

Zřejmě z celýho socialismu zbyly na světě poslední dvě embéčka, který produkce někde sehnala a postavila na ulici spolu s moderní ávií, a kolonka "reálie roku 77" se mohla odškrtnout. Nechápu, proč nepřibrali maskérky, co aspoň tu dobu pamatují... Tady ty postavy jsou šmrncovní pomalu jak kdyby je posbírali na Flóře v shoppingu... Příběh celkem ujde, Boudová recituje příšerně (úmyslně neříkám hraje), trochu to zachraňuje Kačer a Ševčíková. Na tu se dá chvilkama i koukat, jako ženská má něco do sebe. Takovej film, co dá řadě lidem obživu, řada jiných se u toho zase pobaví, ale žádnej klenot teda, to ne. (19.01.2012)

Nadprůměr dnešní televizní zábavy. Pomohl mi připomenout si, jaké to tehdy bylo a co byli lidé schopni udělat ve jménu lidu a přátelství na věčné časy. Skoro všichni herci byli úžasně normalizační, bohužel jediný, který do toho panoptika nezapadal byl mladý topenář, jakoby naroubovaný z dnešního prostředí. Proto milostná linka nebyla tak silná, jak by být mohla, kdyby topenáře hrál někdo jiný. (10.01.2012)

Téma Charty 77 nebylo dosud veřejnoprávní televizí vytěženo ani z poloviny tak, jak by si to tenhle nesporně důležitý moment naší historie zasloužil, takže už za volbu tématu má Viktor Polesný body navíc. Nejvíce se tenhle nový televizní film blíží Brabcovu PF 77, nemá ale onu naléhavost a hloubku. Šedavost normalizace byla trochu potlačena, nesklouzla ale k podivně pastelovým návratům seriálu Vyprávěj. Hlavně z počátku jsme měl trochu problémy uvěřit některým hercům jejich role, scénáristka ovšem vedla jednotlivé dějové linie tak umně, že mne příběh záhy vtáhl a už nepustil. Hlavně propojení dobového kontextu a ryze osobních problémů vdovy, matky samoživitelky v éře reálného socialismu stojí za pochvalu, stejně jako vykreslení charakterů všehoschopných soudružek a kariérních lékařů. Výborná byla pak rekonstrukce příjezdu Václava Havla a Pavla Landovského k poštovní schránce a jejich pokus poslat chartu prezidentu Husákovi. Dojem autentičnosti podpořilo i použití dobového televizního vysílání a dalších dobových propriet. (Silvestr 1983 mi pak čistě subjektivně připadal, jako by vypadl z nějakého filmu Bohdana Slámy, ti punkeři byli úžasní...) Z hlediska kolektivní paměti je dobře ukazovat právě takovéhle příběhy, aby se na dobu totality u nás jen tak nezapomnělo... Záslužný (veřejnoprávní) počin... (08.01.2012)

Myslel jsem si, že film tak nějak s nadhledem ukáže něco z časů normalizace, a dočkal jsem se dost podivnýho vztahovýho filmu, ve kterym se snad všechny postavy chovaj poněkud divně a navíc každou chvíli některá z nich předvede nějakej těžko uvěřitelnej fatální obrat o 180°. Všechno to retro oblečení, retro účesy, retro nábytek a různý záležitosti jako charta 77, pořady v televizi se soudružkou Pelikánovou, nebo různý narážky na to, že bylo strašně těžký sehnat punčochy, filé a hajzlpapír, jsou tam jenom tak na okrasu. (17.09.2012)