Bastardi 3

Jednička byla taková komedie, že jsem se docela i zasmál těm kecům, dvojka slabší a trojka? Absolutní sra*ka s prominutím! /plně zbytečně vyhozené peníze za kino. Nusa, nuda a jen samá nuda! A když už to tak nejvíc posr*li, tak tam dali celkem asi 3 obrý hlášky, jinak zbytečnost, sice pravdivý, ale jinak naprostá hovadina! Řešení učitele, kterej sice zavraždil ty žáky, ale podle spravedlnosti měli být ty žáci už dávno mrtví... 10% (20.09.2012)

Poněkud mi uniká příčina až hysterických a nenávistných komentářů zdejších erudovaných filmových odborníků. Film to není nikterak povedený, ale hodnotím alespoň nějakou Magnuskovu snahu upozornit na nějaký společenský problém, který zde je. Pocházím z učitelské rodiny a slyšel jsem již nejednu historku o našich Rázovitých Občanech Města... (01.02.2014)

Nejdokonalejší soudní drama? Nejlepší film o odtučňovací kúře? Završení trilogie století? Koho musel pan učitel vopr*** (abych použil slangu filmu), že si v takovéhle slátanině zahrál Jan Tříska, Rudolf Hrušínský, Jan Čenský či Tomáš Töpfer? Stačí mít radikální nadváhu? Psát sračkoidní scénáře? Prosím, prozraďte mi to, chci je všechny angažovat na svou příští oslavu narozenin, kde mám pro ně ve své hře Mendělejev předem určené role chemických prvků a nechci za ně nijak moc utrácet : ) (10.12.2012)

Bál jsem se, že bez znalosti druhého dílu, který jsem neviděl, se budu ve filmu těžko orientovat, ale naštěstí jsem se ve filmu orientoval i přesto, že jsem viděl pouze první díl celé série. Ale nyní k filmu samotnému. Jsem nadšený a zděšený zároveň. Nadšený jsem z toho, že se v Česku zničehonic zjevil člověk, který neabsolvoval žádnou filmařskou školu, který pro natáčení svých filmů nepotřebuje příspěvky od státu, a který se nebál pustit do tématu, které je v českém filmu velmi opomíjené, totiž problém soužití s romským etnikem. Tomáš Magnusek si zasluhuje mé uznání za to, co dokázal, i za svou odvahu pustit se do takto kontroverzního tématu. A z čeho jsem zděšený, to zase není tak těžké uhodnout. Partička nezletilých parchantů si v klidu znásilní a zabije atraktivní slečnu, a místo toho, aby se člověku, který společnost zbavil těchto potencionálně nebezpečných lidí (bůhví, kolika lidem by v budoucnu ještě ublížili), dostalo uznání, tak je perzekuován a jsou tlaky z těch nejvyšších míst, aby dostat exemplární trest, nebo si v zahraničí na nás budou ukazovat, jací že to jsou ti Češi rasisti. Ale upřímně bych chtěl vidět toho ministra nebo státní zástupkyni, kdyby jim takhle nějaký nezletilý a před zákonem tím pádem nepostižitelný parchant zabil dítě nebo někoho jiného z rodiny a nic by se mu za to nestalo. Prostě tenhle film a vlastně vyvrcholení celého příběhu vzbuzuje takové smutné pocity beznaděje a vyvolává otázky, na které asi neexistují uspokojivé a správné odpovědi. Každopádně film, a vlastně celá trilogie, je nesmírně zajímavý a hodně mu pomohly i herecké výkony. Ilona Svobodová s Tomášem Töpferem takřka beze slov rozehráli své herecké party dokonale a úplně mi stačilo sledovat jejich výrazy a mimiku abych pochopil, co ty jejich postavy prožívají. Další herecká jména, jako jsou například Rudolf Hrušínský nebo Jan Tříska, už jsou jen pomyslnou třešničkou na dortu. Třetí díl hodnotím, stejně jako díl první, čtyřmi hvězdičkami. (03.05.2013)

Naprostá morální imploze ve filmu, který rozhodně není rasistický, ale vyvolává sympatie vůči chlápkovi, který mučil a zabil tři děti. Ano, ty děti byly absurdně zlé, ale nezapomínejme, že Magnusek je stvořil, aby byly tak zlé, aby je mohl zabít. Je potřeba si uvědomit, že on stvořil tuto situaci, která není realistická ani proporcionálně nereprezentuje skutečný problém, její podoba je tedy čistě na jeho vůli. Přes všechny vrstvy zdůvodnění, omluv a výmluv trvá základní premisa jedničky, jíž je opovrhování dětmi, které nejsou dost slušné a vychované a neprojevují respekt lidem, kteří věří, že si ho automaticky zaslouží. Magnuskova neschopnost pracovat s hyperbolou vede k tomu, že čeká, že budeme odsouzení jeho postavy na doživotí za přiznanou trojnásobnou a značně sadistickou vraždu považovat (přinejmenším) za nejednoznačný výsledek, o jehož spravedlnosti budeme pochybovat, což je naprosto obludná úvaha, když o ní přemýšlíte jen pár vteřin. Magnuskova potřeba praštit do obličeje explicitního nácka, aby sám sebe přesvědčil o tom, že jeho úmysly jsou čisté, jsou asi nejkouzelnější ukázkou patologické absence sebereflexe zaznamenanou na plátně. (14.03.2023)